Facebook stránka Facebook osobní profil Youtube
  • Facebook
  • Facebook
  • Youtube

Ing. Zdeněk Škromach Exmístopředseda Senátu Parlamentu ČR
Exministr práce a sociálních věcí

TOŽ, BUDU PREZIDENT. Rozhovor pro Reflex

TOŽ, BUDU PREZIDENT. Rozhovor pro Reflex

ZDENĚK ŠKROMACH v rozhovoru pro časopis Reflex promluvil O SVÉ PROTEINOVÉ DIETĚ, PROČ NENÍ ŽÁDNÉ HOGO FOGO A LETNÍCH HOVORECH Z BAZÉNKU

„Ano, jsem připraven za tři roky kandidovat na prezidenta," prohlásil v rozhovoru pro Reflex exministr a senátor za sociální demokracii ZDENĚK ŠKROMACH (58). Přestože působí dojmem moravského furianta, není radno jej podceňovat. A navíc šel hodně dolů s váhou. Pane senátore, proč jste vlastně tolik zhubl?

V české politice je zrovna poptávka po nových tvářích, tak jsem si řekl, že je načase s tou mou něco udělat.

* Měl jste nějakou speciální dietu?

Proteinovou, která je založená na instantních nápojích, polévkách, kaších, vláknině a podobně. Doporučila mi to paní, k níž už léta chodím na masáže zad. Moc jsem tomu nevěřil, ale ten výsledek byl lepší, než jsem očekával. Kamarádi se mě samozřejmě snažili trápit, zvali mě na zabijačky, potom chodili s jitrničkami a jelítky. Když má ale člověk vůli, tak se to povede. Myslím, že výsledek se dostavil, váhu držím už víc než měsíc. Dost draho mě přišlo pořizování nového oblečení.

* Kolik jste shodil?

Skoro třicet kilo, přesně 28. Teď mám asi 98 kilo.

* Jak dlouho vám to trvalo?

Asi devět týdnů.

* To je přece brutální zásah do organismu.

Asi jo, ale já mám rád, když věci odsýpají. Využil jsem jarního období a spojil tělesnou očistu s duševní, abych nabral novou energii a promyslel si, jestli má ještě smysl pokračovat v politice. Poprvé jsem ale začal s hubnutím už před dvěma a půl rokem. V jednu dobu jsem shodil asi 17 kilo, pak jsem si dal rok a půl pauzu. Hodně lidí se mě ptá, jestli jsem nezhubl kvůli nějakým zdravotním problémům. Můžu ujistit, že ne. Jinak nejvíc jsem přibral během ministrování, asi 25 kilo.

* Pijete alespoň víno?

Uvědomte si, že víno patří k Hodonínsku, odkud pocházím. Samozřejmě se to nesmí přehánět. Je to více méně nárazové. Občas si dám i pivo.

* Souvisí to nějak s vaším údajným záměrem stát se prezidentem republiky?

V zásadě ano. Už jsem byl v politice lecčím – poslancem, senátorem, ministrem, místopředsedou vlády. Je samozřejmě ještě spousta postů, na kterých jsem nebyl...

* Třeba předsedou strany...

To je pravda. Byl jsem nicméně dlouho místopředsedou ČSSD, předsedou poslaneckého klubu a několikrát jsem vyhrál volby ve svém obvodu. Na předsedu jsem kandidoval proti Stanislavu Grossovi, sice neúspěšně, ale získal jsem poměrně hodně hlasů.

* Jak se ta myšlenka o prezidentské kandidatuře zrodila?

Celkem spontánně. Také jsem trochu sondoval, jaké to vyvolá reakce. Když reagovaly takové osobnosti jako Tomáš Halík nebo bývalý prezident Václav Klaus, tak si říkám, že bych o tom možná začal uvažovat i vážně. Svým způsobem byly jakousi předehrou už moje pověstné hovory z bazénku, taková parodie Hovorů z Lán. Někdy se dají nevážně sdělovat i vážné věci. Nemám ve zvyku se nikam cpát. Ale chci říct: Ano, jsem připraven. Pokud bude po mých službách poptávka, tak do toho můžu jít.

* Musela by vaše kandidatura projít vnitrostranickým
referendem?

Já bych byl rád, kdyby o tom rozhodla členská základna. Mohla by rozhodnout i při volbě předsedy strany, snad se tento princip uplatní před březnovým sjezdem. Je vidět, že členové strany o přímé rozhodování mají zájem.

* Nemyslíte si, že na veřejné úvahy o kandidatuře je příliš brzy?

Nemám rád, když se s takovým oznámením čeká až těsně před volbami. Možná ta čekací doba bude ještě mnohem delší. Pokud by Miloš Zeman chtěl obhajovat svůj mandát, tak bych nekandidoval. Kradli bychom si hlasy navzájem.

* Chcete být lidový prezident. Co to podle vás znamená?

Vnímám jako problém mnoha svých kolegů a kolegyň, že rychle vyrostou, vpadnou do kuloárů Parlamentu, přestěhují se do Prahy a rychle zapomenou, odkud přišli. Pak přicházejí o zpětnou vazbu. Já dlouhodobě reprezentuji takový tradiční levicový proud sociální demokracie, který je zaměřen na zaměstnance, seniory. Snažím se pořád chodit mezi lidi, na různé veřejné akce. Je paradoxní, že mi tohle občas vyčítají. Lidovým prezidentem byl i Tomáš Garrigue Masaryk, také hodně chodil mezi lidi. Nakonec i Miloš Zeman je svým způsobem člověkem z lidu, jenž si na nic nehraje. Žádné hogo fogo. Chtěl bych také nabídnout určitou alternativu k oligarchům, kteří mají miliardové majetky, vlastní média a zjistili, že je také dobré ovládnout politiku. Bez pompézních kampaní, ale na základě lidové podpory.

* Považujete pravomoci hlavy státu za dostačující?

K diskusi by byl spíš celý ústavní systém České republiky. Ústava vznikala v době, kdy neexistovaly kraje a druhá parlamentní komora. Měla by se vést debata o postavení krajů, Parlamentu a prezidenta. Jsem také zastáncem většinového systému, v němž lidé vědí, koho volí, kdo je zastupuje. Pokud jde o pravomoci prezidenta, každopádně si nemyslím, že by se měly omezovat. Mám pocit, že požadavky tímto směrem bývají spíš zhrzenou reakcí neúspěšných kandidátů, což nepůsobí zrovna věrohodně. Nemyslím si, že by naše společnost byla připravena na prezidentský systém, ale na druhé straně by prezident neměl být pouze kladečem věnců.

Mohl by mít třeba pravomoc určit nejvyššího státního úředníka, čímž narážím na aktuálně projednávaný služební zákon, kde tato pravomoc původně hlavě státu náležela.

* Prosazoval byste jako prezident nějaké jiné směřování zahraniční politiky ve srovnání s tím dosavadním?

Dost se teď věnuji tomu, jak v této oblasti postupoval Václav Klaus nebo Miloš Zeman. A samozřejmě Václav Havel, i když ten byl po listopadu 1989 ve zvláštní pozici, ve společnosti se tehdy odehrávaly zásadní změny. Jeho autorita v zahraničí byla významná. Podle mě by měl prezident sehrát důležitou roli ve vztahu k národní hrdosti. V tom jsou z minulosti obrovské rezervy. Třeba když slyším, že naši vojáci, kteří padnou v nějakém konfl iktu, jsou vlastně žoldáci...

* Pojďme se teď soustředit na ČSSD. Znamenají ty ohlášené prezidentské ambice, že už nechcete kandidovat do vedení strany?

Říci v politice nikdy a ne je vždycky riskantní. Já říkám pořád totéž. Pokud je poptávka v rámci strany, jsem připraven na úvahy o návratu do vedení strany. Což by u mě ostatně nebylo poprvé. Slyším také hlasy, že v sociální demokracii reprezentuji určitý názorový proud. Na druhé straně bych byl rád, kdyby se objevili lidé z nastupující generace a já jim spíše mohl radit jako senior poradce. Určitě budu podporovat na prvního místopředsedu strany Jeronýma Tejce. Je to jeden z našich lidí, jenž má charisma, vyrostl uvnitř sociální demokracie a věřím, že má i schopnosti. Jmenoval bych také Jirku Zimolu (hejtman Jihočeského kraje – pozn. red.) a myslím, že se objeví i další. Upozornil bych také na pozici Milana Chovance, který začíná mít ve straně poměrně velký vliv. Je to výsledkem jeho relativně dobrých vztahů se Slávkem Sobotkou i s lidmi blízkými Miloši Zemanovi a nejspíš i přímo se Zemanem.

Do budoucna je třeba s Chovancem počítat jako s nositelem mocenského proudu v ČSSD.

* Mluvíte o kolezích, kteří se spolu s vámi po volbách účastnili utajované schůzky v Lánech, na niž nebyl pozván předseda Bohuslav Sobotka. Po následné stranické roztržce pak nad vaší skupinou vedenou neformálně Michalem Haškem vyhrál. Nepovažujete konání té schůzky za chybu?

Chybné bylo, že Michal Hašek v rozhovoru v České televizi několikrát prohlásil, že schůzka nebyla. Měl v té chvíli říci, že schůzka se uskutečnila, protože výsledek voleb nebyl pro ČSSD úplně příznivý, byť jsme skončili první. Byla tady určitá obava, aby nenastalo uplatnění ústavní zvyklosti, kterou zavedl Václav Klaus v roce 2010, když nepověřil sestavením vlády vítěze voleb. Měl to být předseda strany, jenž se měl jako první ohlásit u prezidenta.

* A věděl Sobotka, že jdete k Zemanovi?

Tu schůzku domlouval Michal Hašek, neřeším to. Nemá také cenu se drásat ve starých ranách. Dnes také vidíme, že někteří účastníci schůzky jsou ve významných pozicích na ministerstvech. A strana mimo to nemá tolik lidí, aby jimi mohla plýtvat.

* I vy jste na tu lánskou schůzku poměrně doplatil. Jak vlastně v současnosti vycházíte se Zemanem?

Nedávám Miloši Zemanovi žádnou vinu, bylo to vyústění problémů v sociální demokracii, jež existovaly dlouhodobě. Teď je velmi citlivá doba a chci si to zhodnocení nechat až po komunálních volbách.

* Není Zeman pro ČSSD stále dělicím prvkem?

Všechno je dáno historií. Kdyby byl Miloš Zeman prezidentem zvolen v době, kdy byl nakonec zvolen Klaus, tak jsme dnes neřešili problém s Milošem Zemanem. Dopadlo to, jak to dopadlo. Myslím, že Miloš Zeman už něco překonal, dosáhl toho, co chtěl, je určitým způsobem spokojený. A to i za podpory sociální demokracie, jež ho ve druhém kole podpořila. Ve straně mají silnější pozici jeho odpůrci, na druhou stranu kvituji, že se Slávek Sobotka s Milošem Zemanem schází asi poměrně často a dokázaly se prolomit ledy. Je určitě dobré, že ti sociální demokraté, kteří Zemana nemuseli, ustoupili od svých militantních pozic, například Lubomír Zaorálek.

* Jaký máte vztah s Jiřím Dienstbierem?

Myslím, že korektní. Kolem krku si padat nebudeme, ale jsou témata, kde se věcně shodneme. Na něco máme prostě různý názor. Já vždycky říkám, že s Jirkou Dienstbierem nemá cenu vést nějakou válku, ale nechat ho mluvit, aby si každý udělal názor, jak to myslí, co dělá.

* Ve sněmovních volbách jste získali necelých 20,5 procenta hlasů namísto očekávaných 30 procent a měli pouze nepatrný náskok před hnutím ANO. Kde vidíte důvod této „nevýhry"?

To byla otázka předchozích vibrací, jež se přenesly i do období těsně po volbách. Problém byl prezentace jedné skupiny, zaměření na jednu osobu. Vrátím se do minulosti a připomenu období předsednictví Miloše Zemana, kdy také existovaly různé vztahy a lidé jako Zeman, Petra Buzková a Standa Gross určitě nebyli ti, kteří spolu nějak souzněli. Každý oslovoval jinou voličskou skupinu, ale před volbami se objevili vedle sebe. To byl pro sociální demokracii přínos a v tom vidím i budoucnost. Cesta nevede přes prezentaci jednoho muže. To se nevyplatilo už Jirkovi Paroubkovi.

* Co říkáte dosavadním výsledkům ČSSD ve vládě?

Určitě se leccos podařilo prosadit. Lidé si bohužel neumějí vyhodnotit, že v poměrném systému můžeme plnit jen tu adekvátní část programu, kterou nám umožní naši koaliční partneři. Ti nám přitom okopávají kotníky, kdy se jim to hodí.

* Říkal jste, že Sobotka by měl k sobě přibrat další lidi z jiných názorových proudů. Pokud je ale předseda slabý, nevede cesta spíš přes jeho výměnu?

Ne. Já jsem přesvědčen, že v situaci, kdy je předseda strany premiérem, není jeho výměna na místě. Tedy pokud neudělá nějaký výrazný kopanec. Na druhou stranu přichází období, kdy je třeba do programového cílení sociální demokracie zapojit jak pražskou kavárnu, tak moravský venkov. Velký prostor vidím v otevření vnitrostranické demokracie. Jedním z prvních prvků by mohla být přímá volba předsedy na příštím sjezdu. Do budoucna by to asi chtělo otevřít volby i jiných stranických struktur, včetně předsedů okresů nebo krajů. Aby členská základna měla pocit, že rozhoduje.

* Jak podle vás komunální a senátní volby dopadnou?

To se dá velmi těžko odhadnout. Nezastírám obavy z oligarchizace politiky. Že Babiš bude mít na vlně populismu určité úspěchy. Pro hodnocení budou klíčové výsledky ve velkých městech. V senátních volbách obhajujeme 23 z 27 volebních obvodů. Neočekávám, že obhájíme ten šest let starý výsledek z doby takzvané oranžové tsunami, kdy jsme byli v opozici. Byl bych rád, kdybychom v senátních volbách dosáhli aspoň polovičního výsledku. Bude záležet na každém kandidátovi. Pokud by do Senátu přišlo například deset patnáct babišovců, může to mít dopad na poměry ve vládě.

* Co by měla sociální demokracie dělat, aby ji Andrej Babiš neušlapal?

Paradoxní je, že Babiš oslovil velkou část našeho klasického elektorátu – seniory, rodiny s dětmi nebo zdravotně postižené. Vyvolal u nich pocit, že jim může něco přinést. Přitom ve vládě spíš redukuje to, s čím přijde sociální demokracie. Tohle my musíme umět komunikovat. Musíme znova oslovit klasické voliče, takový ten hard core, který nám Andrej Babiš ve volbách vyfoukl. Stejně tak je důležité oslovit skupinu zdivočelých sociálních demokratů, jak kdysi říkával Miloš Zeman, tedy lidí, kteří dříve volili Miroslava Sládka a jeho republikány nebo mají sociální cítění a jsou radikálnější – ty nám přetáhl Tomio Okamura. Pokud tyto skupiny nedokážeme oslovit, budeme ztrácet.

Zdeněk ŠkromachZDENĚK ŠKROMACH (58) se narodil na Silvestra 1956 v Hodoníně. Bydlí v nedalekém Rohatci. Vyučil se elektromontérem, později vystudoval elektrotechnickou fakultu na Vysokém učení technickém v Brně. Před sametovou revolucí pracoval v Sigmě Hodonín, byl členem KSČ. Do června 1996 vedl v podniku odborovou organizaci. Od téhož roku byl poslancem, v roce 2010 přešel do Senátu, v současnosti je jedním z jeho místopředsedů. Za vlád ČSSD vedl ministerstvo práce, krátce i resort zdravotnictví, byl také prvním místopředsedou vlády. Třikrát byl místopředsedou sociální demokracie (1997–2000, 2001–2005, 2006–2013).

Autor: REFLEX, Tomáš Pergler

Nahoru | Kontakt

Copyright © 2014 Ing. Zdeněk Škromach. Všechna práva vyhrazena. | mobilní verze