Facebook stránka Facebook osobní profil Youtube
  • Facebook
  • Facebook
  • Youtube

Ing. Zdeněk Škromach Exmístopředseda Senátu Parlamentu ČR
Exministr práce a sociálních věcí

Stát by se měl ke svým lidem i firmám chovat vstřícně a ne živit cizí firmy

Stát by se měl ke svým lidem i firmám chovat vstřícně a ne živit cizí firmy

Zdeněk Škromach poskytl rozhovor časopisu Výrobní družstevnictví.

Řada lidí zná družstevní výrobky a někdy i názvy výrobců, ale přitom si neuvědomuje, že se jedná o výrobní družstva. Když slyší pojem družstvo, představí si něco, co dávno neexistuje, v lepším případě nějakou doplňkovou činnost či oblast zemědělství. Někdy se jeví, že to neví kromě veřejnosti ani někteří politici. Měl byste nějaký ti, jak působit zejména v oblasti politiky více na zviditelnění družstevnictví, které představuje významné zaměstnavatele v krajích?

Bohužel dost klíčových médií je v současné době orientováno na bluvár, což je špatně. Jednou z cest může být iniciativa samotných lidí, kteří v družstevnictví pracují či mají k této oblati nějaký vztah - dávat o sobě více vědět a spolupracovat s médii. Pokud jde o sociální demokracii, tak je to jedna z věcí, kterou programově podporujeme. Určitě je potřeba dostat do povědomí lidí, že se jedná o kolektivní vlastnictví a de facto podnikání, které má svá pravidla a nejedná se o JZD, jak byli zvyklí před listopadem 1989. Je potřeba, aby si lidé uvědomili, že se jedná o tradiční formu podnikání, která má navíc v České republice hloboké kořeny z dob první republiky. Další věcí je podpora této sféry a tam je stále ještě prostor, a to nejen v mediální oblasti, ale především v podpoře jako takové. Myslím si, že pro lidi, kteří se sdružují v družstvech a hledají tak prostor pro podnikání, možnost zaměstnat sami sebe a když se jim daří, tak i další nezaměstnané, by mělo existovat určité zvýhodnění. Taková oblast je pro stát určitě zajímavější, do které dát peníze, než některé jiné aktivity.

Mezi výrobními družstvy je podstatná část těch, které zaměstnávají převážně zdravotně postižené lidi. V nejbližší době má jít do Senát ke schválení novela zákona o zaměstnanosti týkající se zvýšení příspěvku na zaměstnávání OZP, a to částkou 1500 korun. Jak se ke mně dostaly informace, původně se mělo jednat o částku vyšší. Máte ohledně této oblasti podrobnjší informace?

Neznám zcela detaily, nicméně záměrem každého ministra financí je šetřit. V tomto případě je to ale škoda, protože zaměstnávání lidí se zdravotním postižení, a tedy i státní příspěvek na jejich zaměstnávání, je věcí, která oprávněně patří i družstvům, která to dělají. Mění se podmínky v otázce minimální mzdy a je potřeba finanční podpory zaměstnavatelům ze strany státu, aby stát kompenzoval zvýšené náklady, které s tím družstva mají. Příspěvek by měl pomoci v konečné fázi přími lidem. Nelze zcela porovnávat podmínky pro lidi se zdravotním postižením a běžnými zaměstnanci, které mají na trhu práce širší uplatnění. K neprospěchu jsou i různé debaty o náhradním plnění, že tato forma není dobrá, atd... Osobně jsem přesvědčen, že dobrá je. A opět se dostáváme k Ministerstvu financí. Neuvědomujeme si, že odvody za neplnění povinného podílu OZP nejsou „rozpočtově určeny” podpoře jejich zaměstnávání. Jsou pouze zdrojem státního rozpočtu.

Jste hodně komunikativní vůči běžným lidem, komunikujete s nimi denně na Facebooku, znáte jejich konkrétní potřeby a názory... Byl jste ministrem práce a sociálních věcí... Jaký máte názor na skutečnou nezaměstnanost? Z vnějšího pohledu se to jeví tak, že na jednu stranu máme vysokou nezaměstnanost, ale všeobecně se ví, že řada lidí raději využívá podporu a nepřijmě práci, pokud se netýká vysloveně jejich oboru či specializace. Je minimální zájem o práci manuální - a pak existují skupiny lidí, které prostě pracovat nepůjdou. Nemáte pocit, stejně jako já, že lidé jsou v současné době ve společnosti deformovaní, neboť nemají potřebu peníze vydělávat, ale raději preferují být doma na podpoře?

Někomu se pracovat nechce, na druhou stranu - jsem z okresu Hodonín, kde je skutečně dlouhodobá nezaměstnanost, hlavně z důvodů uzavření několika dolů v okolí a též čokoládovny Maryša. Vzniklo velké množství nezaměstnaných lidí a vždy je v takovém případě dobré, pokud se sejde nabídka a poptávka, což se v tomto případě neděje. Těžko chtít rekvalifikovat dělníky, co pracují v hornictví. Ti půjdou těžko pracovat na jinou funkci, pokud by nenašla vysloveně nějaká podobná.

Může na to mít vliv finanční ohodnocení pracovníků?

Pracovní síla je u nás placena velmi špatně, v porovnání například s Rakouskem či Německem. Ovšem mají problémy i tam. Do budoucna vidím cestu v tom, co jste říkala, že lidí nechtějí dělat manuální práci. Vychovat je k tomu, aby ji dělat chtěli. Podobnou situaci jsem zažil, když jsme vstupovali do Evropské unie. Shodou okolností jsem byl tehdy pracovně v Paříži a všude byly vidět billborardy s polským instalatérem spolu s informací, že kvůli nim přijdou Francouzi o práci, jelikož jim ji vezmou. Jenže když se pak člověk bavil s konkrétními lidmi, říkali - už aby tady byli, protože tu práci nikdo nechce dělat. Domácí lidé prostě podobné práce dělat nechtějí a nedělají. Zrovna nedávno jsem na toto téma hovořil v jiném rozhovoru a říkal jsem - zlaté české ručičky, naše generace ještě nevymřela, je schopna tu práci udělat. Starší generace měla k manuální práci vztah, dovedla být ve svém oboru profesionálem, lidé měli zájem pracovat kvalitně. Současnost je jiná a začíná už ve školách - střední školy již nejsou výběrové, nasají celé populační ročníky. Oproti lidem kvalifikovaným a motivovaným se nyní do této sféry dostávají lidé, kteří by dříve ani na toto učňovské školství nedosáhli a dříve odcházeli pracovat spíše jako pomocné síly, většinou se základním vzděláním. Problém je, že celková úrpveň školství klesla pod únosnou mez - řádově 90 procent dětí odejde ze základních škol na střední školu, kde odmaturují, a z toho 50 - 70 procent populačního ročníku odchází na vysoké školy. Učitelé i profesoři sami vyjadřují názor, že kvalita vzdělání se výrazně snížila. Dá se použít srovnání s Gaussovou křivkou - jakmile se do procesu dostane více lidí, avšak s průměrem nižších schopností, přizpůsobí se tomu i vzdělávací proces. Říká se, žýe co dříve za nás byla maturita, je dnes bakalářská práce. Došlo k posunu. A paradoxem pak je, že lidé dříve s maturitou šli pracovat do výroby, avšak člověk s podobnými schopnostmi, přesto s tituly jako bakalář, magistr či inženýr, nepůjde dnes pracovat manuálně. Pak samozřejmě vzniká situace, kterou jsem zmiňoval s oním polským instalatérem. Paradoxně tu máme nezaměstnanost, avšak tyto manuální práce u nás zastávají Ukrajinci, Vietnamci a další zahraniční občané. V souvislosti s migrační vlnou v Evropě bych však současně dodal, že na rozdíl od některých politiků i části veřejnosti osobně od lidí, kteří k nám míří, žádnou velkou práci v tomto duchu neočekávám, protože to vypadá, že mentalita národa proudícího do Evropy se dá přirovnat spíše k nepřizpůsobivým občanům. Pakliže bychom chtěli migrací řešit otázku určitých nedostatků na trhu práce, měli bychom se spíše zamyslet nad vízovou politikou našeho státu. Kvalifikovaní zahraniční pracovníci a studenti, kteří jsou žádaní na trhu práce a přináší určité obohacení našemu státu i společnosti, přicházejí zcela legální cestou a přitom jsou vystaveni mnohdy velmi striktním překážkám se studijními a pracovními vízy na rozdíl od běženců ze Sýrie apod. Samozřejmě ale, i u běženců, je to hodně o určité motivaci a úřady práce s nimi proto musí pracovat, což ostatně platí i o nezpřizpůsobivé části českého národa, tedy o lidech, kterým se pracovat jednoduše nechce.

Jaké to vše může mít následky?

Mechanismy jsou depresivní - platy na některých profesích jsou nízké, takže lidé raději zůstanou doma na podpoře. Po určité době ale, pokud člověk nehledá práci, přijde o podporu, a pokud o ni přijde, zase s tím souvisí trestná činnost. Země, které víceméně omezily postupně sociální výdaje, začaly mít problémy s růstem kriminality. A je nutno zdůraznit, že výdaje na potírání kriminality jsou výrazně vyšší než výdaje na sociální zajištění. Když to řeknu lidově, člověk, který má na pivo a na guláš, nepůjde a neokradě někoho na ulici. Z něčeho ale musí žít, musí mít proto nějaký příjem. Bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Richard Falbr toto kdysi uváděl jako zajímavý případ - jeho otec byl Čech, matka Španělka, jezdil hodně po světě, po velvyslanetvích. Jako dítě byl v období padesátých let s rodiči v Latinské Americe. Existovaly tam tehdy čtvrti střední třídy, kde měli vilky, půlmetrové ploty, děti chodily do školy a jezdilo se do centra do kaváren. Dnes je však situace taková, že ve stejných čtvrtích mají obyvatelé vilky obehnané dvoumetrovými betonovými ploty s kamerovým systémem, děti do škol z důvodu bezpečnosti vozí autem a jít do centra představuje riziko přepadení, útoků dětských gangů a podobně. Názorný příklad místa, kde se omezily sociální výdaje. Snahou ušetřit vzrostla v této oblasti kriminalita. Pokud se lidem nechce pracovat, pak je dobré je nějakým způsobem alespoň zajistit, neboť to chrání zájem většiny, aby došlo k potlačení kriminální činnosti a organizovaného zločinu.

V oblasti zákonodárství proběhla od roku 1989 řada změn – některé věci, dá se říci s odstupem, tehdy fungovaly, jiné ne... Veřejnost má v současné době pocit, že občas nefunguje nic. Je to podle vás špatnými zákony nebo lidmi, kteří s nimi na kompetentních institucích nedůsledně pracují?

Často se říká – špatné zákony, ti senátoři nám to kazí... Ale my nemáme o nic horší ani lepší zákony, než jsou v jiných zemích. Problém je samozřejmě v přístupu exekutivních, čili výkonných úřadů. Fakt je, že iniciativa končí zpravidla u výše platu, jak se tak někdy říká, lidé nemívají ke své práci příliš odpovědnost. Od toho se odvíjí, jaký vztah mají ke své práci a jaké má jejich práce výsledky. Měli bychom požadovat zodpovědnost, ale také k tomu vytvořit podmínky. V současné době na místo toho narůstají tendence vyhýbání se odpovědnosti v důsledku nejistoty, protože se cítí díky Drábkově reformě zákoníku práce mnohem více ohrožení, to ve spojení s nízkým platovým ohodnocením dělá bohužel své...

Navázala bych na rozhovor z února letošního roku na veletrhu STYL, který jste vedl v Brně s místopředsedou SČMVD a předsedou oděvního družstva Moděva Konice Ing. Leo Dosedělem – jakým způsobem se může projevit platnost zvýšené minimální mzdy od 1. ledna 2016 na obory včetně oděvního odvětví nebo obecně na odvětví s nejnižším průměrným výdělkem a jaké to bude mít praktické dopady na tyto obory? (viz Vdč. 3/2015)

Vznikne nejspíš složitá situace. U družstev zaměstnávajících OZP je jednou možností jít cestou diferencovaných minimálních mezd, což bylo v minulosti například podle míry zdravotního postižení. Předpokládá se, že člověk bere částečný nebo plný invalidní důchod, takže kompenzace je pro něj již formou státní renty a není proto třeba, aby byla minimální mzda tak vysoká. Na druhou stranu ale existuje tlak na srovnání mezd, což představuje zátěž pro zaměstnavatele. Současně pak zvýšení musí provázet kompenzace formou příspěvku pro firmy, chcete-li pro družstva, vyplácením na každého zaměstnance. Jinak by zvýšení minimální mzdy bylo likvidační pro řadu firem, případně by vedlo k propouštění zaměstnanců. Navíc by firmy musely platit za práci, kterou zaměstnanec neodvede, právě díky svému zdravotnímu postižení. Rozdíl mezi efektivní prací a vyplácenou minimální mzdou musí kompenzovat stát. Osobně nepovažuji za rozumné, že došlo konečnými jednáními ke snížení příspěvku. Nárust potřeb v této sféře bezesporu je a v konečné fázi jdou přece peníze lidem, ne té firmě. Pro spoustu zaměstnaných lidí je navíc práce tou nejlepší pracovní terapií a nejlepším způsobem integrace.

Závěrem si dovolím položit otázku – jaké znáte družstevní výrobce či výrobky?

Oblast družstevních výrobců je velmi široká – nejen já, jistě i dost lidí zná například výrobky českých šperkařů z Granátu Turnov, víno z Templářských sklepů, či plyšové hračky z Moravské ústředny, firmy vyrábějící oděvy jako například Moděva Konice, které jsem měl možnost vidět osobně i loni na veletrhu STYL a KABO, či Vývoj Třešť, který nedávno otevřel krejčovství v Praze. Člověk se i při běžném životě setká s bytovými doplňky či kuchyňskými potřebami, nábytkem a podobně. Z mých zkušeností se jedná o kvalitní zboží či materiály. Myslím si, že v naší generaci existuje stále k družstvům pozitivní vztah. Je potřeba dostat ho i mezi mladší generaci, která vyrůstá v jiných podmínkách, a lidé preferují jiné věci. A právě tito čeští výrobci by se měli podporovat – zakázky by měly jít do českých firem, tedy i do oblasti družstevních výrobců, do firem zaměstnávající české lidi, zdravotně postižené občany. Stát by se měl ke svým lidem i firmám chovat vstřícně a ne živit cizí firmy.

Rozhovor připravila Jana Henychová

Nahoru | Kontakt

Copyright © 2014 Ing. Zdeněk Škromach. Všechna práva vyhrazena. | mobilní verze