Facebook stránka Facebook osobní profil Youtube
  • Facebook
  • Facebook
  • Youtube

Ing. Zdeněk Škromach Exmístopředseda Senátu Parlamentu ČR
Exministr práce a sociálních věcí

Kadlecová: Nestrkat hlavu do písku

Kadlecová: Nestrkat hlavu do písku

Před nějakou dobou jsem si našla také chvilku pro sebe a věnovala jsem se četbě – konkrétně Toulek českou minulostí, zabývajících se husitstvím. Musela jsem přitom hodně poupravit mé školní vědomosti, protože ve skutečnosti uběhly mezi upálením Jana Husa a defenestrací plné čtyři roky.

A právě na to jsem si vzpomněla, když jsem si přečetla článek o tom, že je v České republice chudobou ohroženo více než 1,5 milionu lidí. Zdá se vám to jako trochu nesmyslná asociace? Ne nutně.

Jak učebnice, tak slavné Vávrovy filmy v nás totiž vyvolávají dojem, že se lidé dozvěděli o upálení Mistra Jana Husa, vzkypěly emoce a začala nejprve revoluce, a pak vleklá válka. Jenže takhle se velké dějinné události neodehrávají. Platí zde sice zákon akce a reakce, ale má daleko větší prodlevu. V tomto konkrétním případě celé čtyři roky, které byly zaplněny řadou zdánlivě nevýznamných diplomatických jednání a dalších událostí.

Už trochu chápete, kam mířím? Krize dorazila do České republiky před šesti lety – roku 2008. Od té doby se přitom nic zásadního, co bychom měli vnímat jako dějinný zvrat, vlastně neděje. Jenom k nám přichází řada zpráv, které spolu zdánlivě nesouvisí, a zakrátko na ně zase zapomínáme. Ovšem teprve více kamínků vytváří mozaiku.

Statistici tak například zjistili, že pod hranicí příjmové chudoby žilo u nás v roce 2012 990 000 lidí. Nyní přitom aktuálně hrozí chudoba nebo sociální vyloučení hrozí celkem 1,58 miliónu obyvatel. V rámci objektivity dodejme, že nelze zaměňovat pojmy „žít pod hranicí chudoby" a „být ohrožen chudobou". Zatímco to první už je skutečná bída a beznaděj, v případě ohrožení chudobou člověka od pomyslného dna ještě něco dělí. Tím něčím nemusí být přitom nutně propuštění z práce, ale stačí úraz, nemoc, nebo třeba jen jedna opožděná výplata.

Bez debaty ovšem je, že za poslední dva roky přibylo jak jedněch, tak druhých. Bylo by přitom chybou domnívat se, že chudobou je ohrožena jenom kategorie, pro kterou sociologové používají anglický termín „Working poor" (Do češtiny nepřesně přeložitelný jako „nejhůře placení zaměstnanci"). Kromě nich totiž začíná ohrožovat chudoba i lidi, kteří odjakživa patřili ke střední třídě, měli vlastní bydlení na hypotéku, jejich děti studují často na výběrových školách a v létě se celá rodina vydávala zánovní Škodovkou do Chorvatska. Relevantní statistika zatím neexistuje, protože banky tyto údaje pečlivě tají, ale podle kvalifikovaných odhadů deníku Právo se do vážných potíží se splácením hypoték či spotřebitelských půjček dostal už téměř každý desátý pracující Čech.

Prostě a jednoduše mám pocit, že jsme svědky celé řady zdánlivě nesouvisejících událostí, které mohou, ale také nemusí, vést k nějakým špatným koncům.  Neexistuje ovšem nic, co by bylo předem dané osudem, či vyšší mocí.

Záleží jenom na nás, zda před těmito událostmi a zprávami schováme hlavu do písku a až po dlouhých desetiletích, poté, co se všechno zásadní stane, bude nějaký historik analyzovat, proč k tomu došlo a kde jsme udělali chyby. Anebo o nich začneme diskutovat teď, kdy jsou aktuální, a teď budeme hledat řešení, a teď hned tento problém zařadí nová vláda mezi priority.

Já nevím jak vám, ale mě se víc líbí ta druhá možnost.

Lenka Kadlecová

Nahoru | Kontakt

Copyright © 2014 Ing. Zdeněk Škromach. Všechna práva vyhrazena. | mobilní verze