Facebook stránka Facebook osobní profil Youtube
  • Facebook
  • Facebook
  • Youtube

Ing. Zdeněk Škromach Exmístopředseda Senátu Parlamentu ČR
Exministr práce a sociálních věcí

Emmerová: Mezigenerační domovy

Emmerová: Mezigenerační domovy

Často se zamýšlím nad tím, co vede k tomu, proč se děti a mladí lidé dostávají tak často na různých pozicích ke kritice a sporům se starší generací, se seniory?

Úvodem něco z historie

Často se zamýšlím nad tím, co vede k tomu, proč se děti a mladí lidé dostávají tak často na různých pozicích ke kritice a sporům se starší generací, se seniory ? Dokonce se objevují v oficiálním tisku a v jiných sdělovacích prostředcích až projevy nenávisti. U seniorů se hledají důvody špatné prosperity naší společnosti, že na ně tzv. doplácíme apod. Nakonec i v parlamentu předkládal Miroslav Kalousek návrhy na zvýšení DPH s tím, že to je kvůli důchodům u přibývajících důchodců...Přitom jako bychom všichni  nevnímali, že seniorů bude přibývat, že se jimi postupně stáváme my všichni,  že naše společnost stárne mj.proto, že zatím nebyla vhodná propopulační politika k větší natalitě. Že je potřeba zatím toto nejen vzít na vědomí, ale především vytvářet takovou atmosféru, aby v tomto byla spatřována dokonce jistá výhoda pro celou společnost.

Když se zahledím do svého dětství, pak nemohu zapomenout na to, že moji prarodiče nezbytně museli žít s mladou rodinou, kde jediným dítětem jsem byla já. Tehdy bylo zcela nemyslitelné, aby byl požadován další byt pro seniory, aby tak mladí mohli zůstat sami. Tenkrát by to představovalo dokonce nevýhodu, neboť moje matka musela z ekonomických důvodů zastávat v plném úvazku úřednickou práci, o otci ani nemluvě, ten je vždy pojímán jako živitel rodiny.

A tak se o mne starala babička. Teprve v předškolním věku, v 5 letech, jsem chodila do mateřské školky a docházela jsem i k prapratetě, bývalé učitelce MŚ.

Obě tyto starší ženy měly na mne zřejmě rozhodující vliv, poněvadž na jejich životní styl, vzájemnou pomoc,  umění vařit, vztah k ručním pracem, vztah k divadlu, znalosti historie, vkus, uctivost, přátelský přístup k sousedům a známým, určité vlastenectví a národní hrdost,  aktívní zpěv a přednes básní, různá přísloví a pořekadla – to vše do smrti nezapomenu....A ze strany mojí babičky pokračoval dohled při mojí školní  docházce, při vypracovávání úkolů, při pěstování různých mých ambicí dle jejích představ....

Současná situace ve vztazích mezi mladými a seniory

Bohužel, s vyšší životní úrovní se vžily jiné trendy, které mají nepochybně svoje klady, ale i zápory. Mladí mají vlastní byt, oba chodí do zaměstnání převážně z ekonomických důvodů, někteří mají dokonce dva pracovní úvazky, aby měla rodina více financí, a starost o děti je přenesena na MŚ, kterých je v současné době navíc kritický nedostatek. A tak je snaha o zakládání tzv.malých a větších dětských skupin, kdy bazálním záměrem je ohlídání dítěte a podání svačiny a oběda. Je nebezpečí, že se v mnohých případech podcení vzdělávací a výchovná funkce MŠ a také se degraduje vzdělání učitelek MŠ.

Jak by se hodila taková babička či dědeček! Ti však bydlí úplně jinde, daleko, a nejsou vytvořeny podmínky k tomu, aby se o dítě permanentně starali, byť jen po dobu trvání denní směny rodičů...Mohou být dosud zaměstnáni anebo jejich pokročilý věk ( což není dnes výjimkou) či zdraví nedovolí, aby kamkoliv dojížděli za vnoučetem a tím se ocitnuli  ve větším nebezpečí úrazu či jiné nepřízně než dítě samotné.

V naší době se sice prodlužuje střední délka života ( u žen kolem 80 let, u mužů o 5-6 let kratší), což je jistě zásluha vyšší životní úrovně a i zvyšující se dokonalosti našeho zdravotnictví, ale to neznamená, že senioři nemají zdravotní obtíže, pro které se pro péči o dítě nehodí. Bývají to zejména pohybové obtíže při degenerativních změnách kloubních a podobná onemocnění páteře. De facto potřebují pomoc a dohled sami, natož aby se mohli starat o dítě. S tímto faktem je dlužno zcela vážně počítat a na náležitých úrovních zajišťovat a plánovat v návaznosti na demografický vývoj.

Toto vše je tedy příčinou toho, že kontakt se seniory je i v rámci rodiny omezen, nepravidelný, jde pouze o návštěvy, kde vnoučata spíše zajímá, zda prarodič donesl nějakou laskominu...

A v průběhu dalších let dokonce naskočí nějaké povinnosti směrem k seniorovi, které mladé lidi v naší hektické době zatěžují a dobrovolně je zhusta nedělají...Někdy to považují  spíše za přítěž...

Eutanázie

A tak se možná rodí myšlenky na eutanázii, kterou rozšířili v tyto dny  v Belgii dokonce i na nemocné děti. V Holandsku existuje dokonce ambulantně provozovaná : stačí, když si senior zatelefonuje a dostaví se lékař se sestrou, aby provedli usmrcení jedince, který si to přál...

Tato praxe je mi jako lékařce zcela cizí, neboť morální úroveň naší společnosti a honba za penězi a majetkem zavedení příslušného zákona vylučuje.

Helsinská deklarace

Naproti tomu jsem v lednu 2005 podepsala v Helsinkách v roli ministryně zdravotnictví deklaraci o duševním zdraví společnosti, které se mají všichni snažit udržovat a zvelebovat. Velkou roli v tomto úsilí hraje i aktivita dobrovolníků...

Soužití 2001, obč.sdruž.

V duchu těchto myšlenek jsem založila v roce 2001 obč.sdružení ( nově asi „spolek") Soužití 2001. Už název napovídá, že jde o různé aktivity v rámci mezigeneračního fungování s důrazem na takové akce, které vedou ke sbližování krajních věkových kategorií, tj.dětí a mladých se seniory, ale i se zdravotně postiženými a etnickými menšinami.  Na rozdíl od podobného sdružení z Prahy Život 90 jsme zapojili Lékařskou fakultu v Plzni, Ústav sociálního lékařství, kde výuka probíhá převážně v 5.ročníku studia. Vždyť právě medici jako budoucí lékaři, jejichž pacienty budou převážně lidé v seniorském věku, mohou tuto praxi absolvovat s užitkem. Pro ty je tedy obzvlášť významné, aby se naučili se staršími lidmi jednat, být k nim vstřícní, chápaví, a tak získávat jejich nezbytnou důvěru v ošetřujícího lékaře.

V rámci mezigeneračního soužití je naším úkolem vyhledávat v těchto vztazích jejich výhody a klady a hledat tak jiné formy vzájemné prospěšnosti jako náhrada za vztahy z minulosti, resp.z minulého století, které vedly k přirozeně dobrým vztahům mezi dětmi, mládeží a těmi dříve narozenými.

Praxe v SRN

Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila již od dvou očitých a zasvěcených svědků, že taková praxe začala v sousedním Bavorsku počínaje rokem 2005, kdy tehdejší ministryně dostala nápad na mezigenerační domovy a již v roce 2006 došlo k jejich postupnému zřizování v jednotlivých oblastech SRN. Německá vláda schválila vytvoření Akčního programu mezigeneračních domovů pro celé Německo, který zaštítilo spolkové ministerstvo pro rodinu, seniory ženy a mládež. První fáze byla v tomtéž roce ukončena a zahrnovala výběr 200 domovů, které zahájily do poloviny roku 2007 svoji činnost. Na konci druhé fáze, tj. k počátku roku 2008, fungovalo již okolo pěti set mezigeneračních domovů. K činnosti domovů patří také zapojení obcí, spolků, kulturních a vzdělávacích subjektů, médií atp. Podstatou je dobrovolnická činnost vedle práce odborných zaměstnanců. Příkladem jejich činnosti jsou: nabídka péče o děti, existence veřejného prostoru k setkávání např. kavárny, nabídka rodinných služeb, obstarávání nákupů pro seniory a nemocné, nabídka stravování, pomoc při úklidu, pečovatelská služba.

Jde spíše o aktivity převážně jednosměrné, tj. dobrovolníci vykonávají služby směrem k seniorům...(pozn. autorky)

Je zajišťováno financování ve výši 40 tisíc euro z rozpočtu republiky a z Evropského sociálního fondu. Nyní funguje již 450 mezigeneračních domovů v celé SRN. Po dosavadních zkušenostech se plní  menší, ale osvědčený sortiment služeb.

Domovy pro seniory dle zákona o sociálních službách

Jde o něco podobného, jako můžete číst v nabídce služeb našich terénních i pobytových sociálních zařízení. Tam toto vše však realizují školení pečovatelé a ošetřovatelé...a jde o služby vesměs  placené.

Situace u opuštěných nebo zdravotně postižených dětí, dětské domovy, dětská centra

Z působení v parlamentu, ale i v roli hejtmanky, jsem se porůznu seznamovala s problematikou inkluzívního vzdělávání, s pěstounskou péčí, ale i s problematikou dětských domovů a kojeneckých ústavů, resp.dětských center. Jde o velmi palčivou a širokou problematiku, ze které vyčnívá problém zcela přirozený, a to ukončení pobytu svěřence z DD po dovršení určitého věku, který se často ocitne jako bezprizorní, jeho biologická rodina buď neexistuje pohromadě anebo není připravena jej přijmout do přirozeného domova z nejrůznějších důvodů...U takového jedince nastoupí jednak velká desiluze a jednak řešení různými provizorními opatřeními, někdy dokonce i bezdomovectví. Nebezpečí je i ukryto v trávení volného času, což je problém u celé takovéto generace, nejen z DD.  Zkrátka – zajištění základních potřeb, které podmiňují pocit lidského štěstí, nelze zajistit a pomoc je problematická anebo zcela chybí. Takovou kvalitou je zdraví, bydlení, vzdělání, funkční pracovní místo, přátelství až láska, solidarita.

Projekt pro dětský domov jako důležitého zdroje kvalifikovaných dobrovolníků

Z těchto všech myšlenek jsem začala vymýšlet jakýsi projekt, jehož realizace by byla zahájena již během pobytu v DD.  Personál v těchto DD by mohl vytipovat děti, které by se chtěly dobrovolně zúčastňovat nejen setkávání se seniory v mezigeneračním domově, ale začali by se zúčastňovat nejprve kurzů (LF UK, Zpč.univerzita, Střední zdrav.škola, Červený kříž) ošetřovatelské a pečovatelské péče. Po dokončení základní školní docházky by nejen oni mohli  zahájit studium ve vhodném školícím zařízení – škole, kde by mohli získat jak mistrovskou zkouškou odbornou způsobilost pro pečovatelskou službu ( Odbor školství a sociální KÚ, Magistrátu, Zpč.univerzita ), anebo by i složili maturitu v zařízení vyššího typu se sociálně-zdravotnickým zaměřením. Tím by se začala formovat jejich způsobilost pro výkon takovéto služby v rámci např.Domovinky apod., anebo by byly přímo navázáni na některého osamělého seniora, se kterým se stýkali jak v mezigeneračním domově, tak i v jeho vlastním bytě ( Ústav sociálního lékařství LF UK). Vztah nabyl takového stupně, že po odchodu z DD by se mladý člověk, starší 18 let, přistěhoval k seniorovi, byla by uzavřena náležitá právnická smlouva, mladý člověk by se pak stal oficiálním i neoficiálním pečovatelem, ošetřovatelem, pomocníkem, přítelem... a sám by našel  ubytování, přičemž by se finančně podílel na nákladech tohoto bydlení. Tedy –oboustranná výhoda.

Je mi známo, že řada těchto aktivit již dnes existuje, ale takovéto speciální zaměření ve smyslu mezigeneračního soužití by naplňovalo reálné dobro pro seniory i juniory dokonce v mnoha kvalitativně vyšších stupních. Je samozřejmé, že je nutno počítat s počátečními nezdary anebo neúspěšného zakončení, avšak nemělo by to mít vliv na přátelské vztahy a solidaritu všech zúčastněných.

Mezigenerační domov v Plzni jako prvotní zkušební projekt

Jako ideální prototyp takovéhoto mezigeneračního domova se zahájením zkušebního provozu jsem vytipovala po návštěvě bývalého pionýrského domu v Plzni, který vede pan Mgr.Veverka.

Obrovský objekt je před generální rekonstrukcí a po vypracování projektu připadá v úvahu nejen finanční dotace z Plzeňského kraje, který je majitelem objektu, ale i z prostředků EU. A pokud by se stal mezigeneračním domovem, pak lze čerpat prostředky i pro provoz popisované činnosti. Tuto informaci jsem získala po studiu vyžádaného materiálu o bavorské praxi z Parlamentního institutu.

V tomto zařízení je totiž jak dostatek prostoru a zařízení pro určité aktivity dětí a mladých lidí, ale je tady i divadelní scéna, keramická pec, počítačová technika – a to vše mohou využívat i senioři. Dokonce je možno využít právě jejich umění a zkušeností směrem k mladším. Bylo by možné zde zařídit i mateřskou školku nebo dětskou supinu s účastí schopných seniorů jak v pedagogické působnosti, v předávání dovedností a znalostí, tak jako personál v kuchyni, při úklidu prostor apod.

Tento komplexní nápad jsem považovala za jistou utopii. Ale dosavadní podobná praxe na mnoha úrovních v našich podmínkách a dále pak poznání již zakotvené činnosti v Bavorsku, mě vyvedlo z říše snů. Je to možné uskutečnit, ale je třeba zapojit mnoho kompetentních lidí a dobrovolníků. Jsem si však jistá, že i my to dokážeme !!! Je třeba pracovat podle zásady : když něco nechci, tak  hledám důvod, ale když chci, pak hledám způsob....Pokud se podaří rekonstrukce objektu bývalého pionýrského domu, tak se našel základ všeho, tj.vhodná budova s vhodnými aktivitami už nyní.....Rozšíření prostor o suterén přímo nabízí prostory, kde je možno vše sofistikovaně zabydlet.

Problematika financování

Bude předmětem zpracování kompetentních pracovníků na krajské i městské úrovni a je třeba požádat o spolupráci všechny kompetentní. Finance na rekonstrukci objektu by se s tímto záměrem mohly získat snadněji....

Uvedený projekt chci rozeslat nejen k připomínkování činitelům na krajské úrovni, ale chci v tomto ohledu později konzultovat i MPSV, resp.celou vládu,  a Radu vlády pro seniory, jíž jsem členkou od loňského roku.

Milada Emmerová, senátorka za ČSSD

Nahoru | Kontakt

Copyright © 2014 Ing. Zdeněk Škromach. Všechna práva vyhrazena. | mobilní verze