Facebook stránka Facebook osobní profil Youtube
  • Facebook
  • Facebook
  • Youtube

Ing. Zdeněk Škromach Exmístopředseda Senátu Parlamentu ČR
Exministr práce a sociálních věcí

CHYSTÁM SE NA DRUHÉ KOLO V TĚŽKÉ VÁZE

CHYSTÁM SE NA DRUHÉ KOLO V TĚŽKÉ VÁZE

Rozhovor s místopředsedou Senátu Zdeňkem Škromachem v časopise Senát 1/2016. Patří k nejaktivnějším českým politikům na sociálních sítích, na Silvestra oslaví šedesátku. Místopředseda Zdeněk Škromach je těžká váha v Senátu a jako první chce obhájit mandát ve svém volebním obvodě.

Narodil jste se poslední den v roce, 31. prosince. Když Senát jednal o Velkém pátku jako novém státním svátku, žertoval jste mimo jiné o tom, že by právě Silvestr mohl být novým státním svátkem. Vážně jste pak zmiňoval například Mezinárodní den seniorů…

Seniory budeme jednou všichni. Připomenout si, že nás to jednou čeká a v tomto je osud spravedlivý, je správné. Pokud jde o svátky obecně, Česká republika v porovnání s ostatními zeměmi má svátků relativně málo. Jsou dokonce země, kde svátek nastavují například na pátek, pokud vychází na nepracovní den, aby lidé o volno nepřišli.

Strana zelených nedávno otevřela otázku možnosti zkrácení pracovního týdne, jako je tomu například v Dánsku. Jak se na tento nápad díváte? Podpořil byste ho?

Nelze mluvit jenom o zkrácení pracovní doby, jde také o to, aby lidé nepřišli o svůj výdělek. Nadto je třeba si uvědomit, že porovnáváme neporovnatelné. Mzdová úroveň v zemích, na které se často odvoláváme, je dvojnásobně až trojnásobně vyšší než v České republice. Pokud by to tedy u nás nebylo adekvátně propojeno se zvyšováním mzdy, mělo by to v současnosti spíše negativní dopad v příjmech rodin.

Jak obecně hodnotíte českou produktivitu práce. Platí podle Vás pořád ony známé „zlaté české ručičky“?

Zatím to platí. Mám ale obavu, že do budoucna to tak nebude.  Je to spojeno se systémem vzdělávání, kdy střední školy pohltí většinu populačního ročníku, a bohužel se tak na učňovské obory zaměřené na řemeslo hlásí málo žáků a dostávají zájemci, kterým by se to v minulosti nepodařilo. Kvalita řemeslnické práce se tak postupně vytrácí. Pokud nenajdeme způsob, jak motivovat mladé lidi k tomu, že i manuální práce má zlaté dno, budou zlaté české ručičky nejpozději do dvaceti let jen vzpomínkou.

Je něco, co byste českým občanům v jejich přístupu k práci vytkl? Co je podle Vás pro Čechy v této oblasti specifické?

Nemám příliš v lásce říkat, že máme jako Češi nějaké specifikum. Myslím, že se nijak zvlášť od okolních národů nelišíme a spíše si sami určité národní vlastnosti podsouváme. V Evropě obecně nechtějí lidé příliš cestovat za prací, na rozdíl například od Spojených států amerických. Domnívám se, že je to způsobeno i tím, že nejsou vytvořeny dostačující podmínky pro ty, kteří by mohli za prací dojíždět či se přestěhovat. Když se například rozhodnu jít z Moravy do Prahy, tak za tu práci musím dostat nejenom kvalitní platové ohodnocení ve srovnání v oboru, ale i tolik, abych si byl schopen zaplatit ubytování a vyšší životní náklady v Praze. Když se pak rozhodnu za prací odstěhovat a prodám například domek na Hodonínsku či v Ostravě, těžko si za stejné peníze koupím obdobné bydlení v Praze a okolí. Pokud chceme, aby lidé za prací šli, musíme jim k tomu vytvořit podmínky.

Není tedy jednodušším řešením přinést práci lidem do regionů?

Jistě. Ostatně v našich ekonomických podmínkách, a praxe to i ukazuje, je lepší vytvořit prostor pro firmy, aby šly za pracovní silou, a ne naopak. Jednou z Vašich posledních senátních iniciativ bylo proplácení
prvních tří dnů nemocenské.

Návrh nicméně Senát již dvakrát odročil. Myslíte, že je reálná šance tento návrh prosadit? A budete
se o to dále pokoušet?

Určitě ano. V porovnání s ostatními evropskými zeměmi máme jednu z nejnižších nemocenských a to bohužel vede k tomu, že lidé raději takzvaně přecházejí svá onemocnění. Je třeba také upozornit na to, že kromě toho, že se zavedly první tři dny neplacené nemocenské, tak oproti původnímu stavu, kdy se další dny proplácelo 66 procent ze mzdy, došlo ke snížení na 60 procent. Je možné diskutovat o tom, kolik dní se má proplácet, ale musíme také řešit otázku náhrady mzdy.

Tato myšlenka ale také spíše nemá podporu firem, tedy zaměstnavatelů, kteří by nesli hlavní náklady…

Musím říci, že na současném způsobu proplácení nemocenské zaměstnavatelé vydělali. Na pojistném, které nyní odvádějí za zaměstnance, a na náhradách mzdy za nemoc zdaleka nevyplatí tolik, kolik předtím na celkovém pojistném odváděli státu. Je to politické rozhodnutí. Buď to chceme, nebo to nechceme. Lidé si ale přece nemají brát dovolenou na to, aby se léčili. Nicméně i s ohledem na zaměstnavatele hledáme v současnosti kompromis.

Chystáte tedy nový návrh?

Původní návrh jsme stáhli. Připadá mi i nedůstojné, že jsme jej rok projednávali. Předložíme nový návrh, kde reflektujeme připomínky, které se objevily, a zároveň navrhujeme úlevu pro zaměstnavatele bez výrazného dopadu na státní rozpočet. Tímto návrhem se začneme, doufám, zabývat na začátku nového roku (pozn. red.: rozhovor se uskutečnil v prosinci 2015. Návrh byl na lednové schůzi v prvním čtení podpořen a přikázán k projednání senátnímu zdravotnickému výboru.)

A jak to vypadá s Vaším záměrem povolit cyklistům jedno či dvě piva? Budete – i s ohledem na to, že ve Sněmovně obdobný návrh zamítli – o to usilovat?

Mám připravené tři návrhy. Co především považuji za neadekvátní, je výše pokut i s ohledem na nebezpečnost, kdy cyklista ohrožuje především sám sebe v porovnání s řidiči. Chápu, že například Pražané mají špatné zkušenosti s cyklisty, ale na venkově je to běžný dopravní prostředek.

Jaké varianty navrhujete?

Návrhy reflektují praxi v sousedních zemích. První varianta je rakouská, tedy povolení 0,8 promile. Druhá varianta je inspirována napříč Evropou, jedná se o průměrnou výši, tedy povolení 0,5 promile. Doplňková varianta, která by dle mého soudu mohla být nejméně problémová, je změna sazby pokut. Pokuty by v tomto případě byly v řádu sto až pět set korun. V současnosti je to dva a půl tisíce až padesát tisíc korun. Je nepřiměřené, aby cyklisté dostávali takové pokuty. Policie by měla především vychovávat, trest je až krajní řešení.

Co říkáte na argument některých oponentů tohoto návrhu, že lidé budou více pít?

To jednoznačně odmítám. Ten, kdo chce pít, a jedná se bohužel především o lidi závislé na alkoholu, bude pít bez ohledu na to, jestli je to povolené, nebo ne. A bude nás ohrožovat i za volantem auta. Ale slušní lidé, kteří si vyrazí na kole na jedno do hospůdky, se přece nemůžou bát toho, že dostanou pokutu v řádu tisíců korun. Rozumím, že policisté, lékaři či BESIP budou obecně proti jakýmkoliv změnám, protože nejlepší je všechno zakázat, lidi odzbrojit, protože pak bude nejméně problémů. Na druhou stranu je nutné počítat s určitou zodpovědností lidí. Myslím, že Češi, Moravané, Slezané jsou natolik zodpovědní, že nepotřebují mít na vše zákazy a buzeraci v podobě nepřiměřených pokut.

Jste snad jediným politikem, který byl ministrem, poslancem i senátorem. Která z těchto funkcí Vám sedla nejlépe?

Každé období mělo své specifikum. Jako ministr má člověk exekutivní pravomoci, může rozhodovat a to, co řekne, může udělat. Na rozdíl od člena Parlamentu. Z hlediska realizovatelnosti toho, co jsem chtěl, to byla tedy role ministra. Jsem rád, že se mi tehdy podařilo například prosadit nový zákoník práce. Sněmovna je zase bojiště, kde se bojuje o vládu, o rozpočet a jednání zde bývají často vyhrocená. Člověk postupně dozrává do Senátu, kde má možnost zúročit své zkušenosti. Spokojen jsem byl na všech třech pozicích a především jsem nechtěl zklamat důvěru občanů, kteří mě zvolili.

V roce 2016 Vám končí senátorský mandát. Chystáte se na jeho obhajobu?
Určitě  ano. Jedna věc je být zvolen a druhá je znovu obhájit. Je pro mě i určitou výzvou, že v mém volebním obvodě na Hodonínsku žádný senátor neobhájil další volební období.  

Asi jako jediný český politik používáte velmi neotřelé a originální nástroje a formáty komunikace s veřejností. Chystáte nějaká překvapení v rámci předvolební kampaně?

Plánuji. Mám dva projekty, které už běží a které budu dále rozvíjet. Hovory od bazénku, ze kterých je už dneska značka. Druhý je spíše odlehčenějšího rázu, a to Pan Selfie. Ohlasy mám dobré, najdou se i negativní reakce, ale i to je dobře. Jestliže někdo reaguje, tak to má význam.

Máte nějaký konkrétní vzor (např. zahraničního politika), který Vás k těmto formám komunikace inspiruje, nebo se prostě jen snažíte jít s dobou?

V životě i ve své politické kariéře hodně dávám na intuici. Komunikaci na sociálních sítích jsem založil na tom, že s lidmi komunikuji přímo já. A přestože na všechno z časových důvodů nemůžu reagovat, lidé vědí, že to sdělili přímo mně. To je podle mě mnohem efektivnější nástroj než zprostředkovaná komunikace prostřednictvím například PR agentur, které se o účty některých mých kolegů starají. Lidi zajímá osobní přístup, to, že i vy máte například nějaké starosti.

Už máte představu, s čím půjdete do kampaně?

Řeším otázku zastropování věku odchodu do důchodu na 65 let a rád bych, aby člověk, který celý život poctivě pracoval, mohl odejít do důchodu v 60 letech. Mám jen trochu obavu, že sociální, zdravotní a školské problémy budou, a to v jakýchkoliv volbách, přebity tématy migrace a bezpečnosti. Chci také navázat na symboliku z minula, kdy jsem měl heslo „těžká váha do Senátu“, takže v těchto volbách to pravděpodobně bude „těžká váha druhé kolo“ (smích).

Denisa Čermáková
vedoucí oddělení vztahů s veřejností Kanceláře Senátu

Přečtěte si elektronickou verzi časopisu Senát 1/2016

 

Nahoru | Kontakt

Copyright © 2014 Ing. Zdeněk Škromach. Všechna práva vyhrazena. | mobilní verze