Facebook stránka Facebook osobní profil Youtube
  • Facebook
  • Facebook
  • Youtube

Ing. Zdeněk Škromach Exmístopředseda Senátu Parlamentu ČR
Exministr práce a sociálních věcí

Bez rodiny se politika dělat nedá

Bez rodiny se politika dělat nedá

S usměvavým Moravákem a místopředsedou sociální demokracie s neuvěřitelným množstvím zájmů a zaměření jsme si povídali nejen o politice, ale též o cestování do budoucnosti a českých krajinách. Dozvěděli jsme se co by vytknul sociální síti Facebook a jak se jednoduše dostat od techniky k politice.

Chystáte se kandidovat do senátu. Jaké jsou vaše hlavní důvody?

Těch důvodů je samozřejmě hodně. Je to především povolební situace, kdy sociální demokracie vyhrála volby a přesto vládu sestavuje někdo jiný. Nakonec, jako dvojnásobný lídr na Zlínsku, jsem porazil Nečase. Situace byla taková, že jednou byl ministrem práce a sociálních věcí, dnes je lídrem nové vládní koalice a zřejmě i budoucím premiérem (rozhovor byl natáčen před jmenováním vlády prezidentem). V této chvíli je třeba posílit pozici sociální demokracie v senátu, tak abychom mohli alespoň určitým způsobem reagovat a nebo i ovlivnit zákony a opatření, které bude připravovat tato nová vláda, která je ve výrazném konfliktu s programem sociální demokracie. Budu kandidovat ve svém rodném kraji, na Hodonínsku, Kyjovsku, kde jsem se narodil, žiji a předpokládám, že tam taky jedenkrát zemřu.

Čím byste se chtěl v senátu zabývat, zůstanete u sociálních věcí?

Sociální věci a zaměstnanost jsou moje oblast. Je zde otázka určitých možností prorodinné politiky a zřejmě bude aktuální i důchodová reforma. To si myslím, že je věc, do které má sociální demokracie hodně co hovořit.

Dělal jste za minulého režimu elektromontéra, dělníka, topiče…co vám to dalo?

Hlavně mi to dalo zkušenosti. Musel jsem se starat o rodinu, o děti, zajistit bydlení a zajistit také nějaké příjmy. Myslím si, že jakákoliv práce je většinou dobrá zkušenost pro každého, kdo chce jít do politiky, aby vlastně když o něčem hovoří, hovořil o tom, co sám prožil. Mimo jiné jsem působil také v odborech, což byl takový mezistupeň cesty do politiky.

Máte vystudovanou techniku. Co vás přivedlo k politice?

Technika má svou výhodu, především elektro. Člověk má jisté logické myšlení a myslím si, že na druhé straně ve spojitosti se sociálním cítěním to dává dohromady určitou cestu logického směřování k sociálnímu státu. Chceme-li, aby lidé podávali co nejlepší výkony, aby ekonomika rostla, tak je potřeba pro lidi zajistit určité životní jistoty v situaci, kdy například mají děti, zestárnou, nebo kdy vystudují a hledají zaměstnání apod. I když to vypadá někdy nelogicky. Musím říct, že zpočátku, jako technik, zvyklý na logičnost jsem s politikou měl trošku problémy. Dnes mohu říct, že i politika má svoje zákony.

S jakými nejčastějšími problémy či dotazy se na vás obraceli obyvatelé Zlínského kraje?

Zlínský kraj je specifický tím, že se zde střetává Valašsko, Haná a Moravské Slovácko, odkud pocházím i já. Je to kraj pracovitých lidí, kde má tradici baťovská historie. Na druhé straně si myslím, že největším problémem, podobně jako v jiných regionech je otázka zaměstnanosti, možnosti uplatnění. Problémem je vylidňování některých oblastí, kdy mladí lidé odcházejí za prací do větších měst apod. Myslím si, že problémem je i oblast zajištění zemědělství. Často si lidé stěžovali na to, že zaměstnavatelé s nimi nezacházejí příliš ideálně. Například jim vyplácejí jen část mzdy oficiálně, část na černo a nebo že po nich mnohdy chtějí práce, které nesouvisí s pracovní smlouvou. Toto jsou věci, které jsou skutečně poměrně dost složité. Stejně tak, jako problematika lidí se zdravotním postižením. Toto je věc sociální služby, kde jsme museli řešit otázku, kdy ještě za Nečasova ministrování, byla snaha omezit prostředky na tyto služby pro kraje. Podařilo se to vyřešit. Těch problémů bylo hodně. Na druhé straně si myslím, že Zlínský kraj a Zlíňáci jsou lidé hrdí a myslím, že jde i o Valachy, Hanáky a Moravské Slováky. Často jsme se setkávali na různých folklórních akcích a to k tomu kraji neodmyslitelně patří.

Co říkáte na Kalouskův recept na důchody?

Ten problém je, že toto je spíše návrh lobbyistů, kteří mají zájem desítky a stovky miliard, které jsou v důchodovém systému a každoročně se vybavují na důchodový systém, převést na kapitálové spoření a to by v podstatě nepřineslo ani další finanční prostředky do systému. Je potřeba najít takové řešení, které bude výhodné pro občany a nikoli jen pro finanční skupiny, které by spravovaly tyto prostředky.

Jste velkým fanouškem Facebooku, v čem vidíte jeho plusy a mínusy?

Je pravda, že jsem se do toho moře pustil a je pravda, že v tuto chvíli narážím na jeden mínus a to je omezení počtu přátel, protože už se blížím hranici pěti tisíc a Facebook mi čas od času hlásí, že nemůžu přidávat nové přátele, protože mám plno. Myslím si, že tady by měl být větší prostor, protože toto je možnost přímé komunikace a to je velká výhoda. Můžete s lidmi komunikovat napřímo, bez zprostředkování a určité cenzury ze strany médií, které si často sdělení, které jim předáte upraví podle svého.  Člověk se pak mnohdy diví co to vlastně těm novinářům nebo televizím řekl, protože z jeho slov vystřihnou část, nebo použijí jen ty věci, které se jim hodí. Tady je velká výhoda Facebooku. Můžete s lidmi přímo komunikovat. Výhoda je i pro lidi, že se mohou přímo ptát. Mnozí jsou překvapeni a ptají se: „Jste to opravdu vy? Ten pan Škromach, ten poslanec?“ Jsem. Tady někde vzniká problém. Některým lidem i jiným politickým stranám se to nelíbí. Často se vyskytuje i snaha o útoky, o falešné profily. Kdy se jeden člověk vydával za mě a snažil se mne kompromitovat různými sprostými komentáři apod. Naštěstí Facebook funguje tak, že dotyčný byl odstřižen.

Máte rád scifi, proč právě scifi, co vás na něm fascinuje?

Jednak mám rád knížky o budoucnosti, ale i historické knihy a různé romány apod. a to proto, že současností žijeme. Myslím si, že každému i mě osobně to dost stačí. V historii se člověk poučí a ve vědeckofantastické literatuře získává určité představy o tom, kam ten svět bude zřejmě směřovat. Je fakt, že mi občas připadá, že někteří autoři snad mají stroj času a že se dokázali přemisťovat. Když si člověk porovná to, co psali před dvaceti, třiceti lety a kam ten svět došel. Je to i svým způsobem únik z té současné reality. Člověk potřebuje určitým způsobem relaxovat.

Nahoru | Kontakt

Copyright © 2014 Ing. Zdeněk Škromach. Všechna práva vyhrazena. | mobilní verze