Včera a dnes česká delegace jednala v Šanghaji, městě známém po celém světě a v České republice v posledních letech zejména pořádáním světové výstavy EXPO 2010. Šanghaj patří k ekonomickým tygrům Číny, tomu odpovídá i jeho moderní tvar a velmi rychlý rozvoj.

Michal Hašek s delegací se nejdříve sešel se zástupci vedení centrálního šanghajského distriktu a také s vedením městského zastupitelstva dvaceti miliónového města. Společně diskutovali o možné spolupráci s českými kraji a městy, uspořádání kulatých stolů investičních příležitostí pro české i čínské podnikatele, o výměně v oblasti kultury a školství.

Stejně jako v Pekingu, zdůraznil předseda Asociace krajů ČR Michal Hašek nutnost zřízení přímého leteckého spojení mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou, které napomůže rychlejšímu rozvoji podnikání, stejně jako turistice a cestovnímu ruchu. Příkladem etablující se čínské firmy v České republice je společnost Huawei,jejíž vývojové centrum, s téměř deseti tisíci zaměstnanci, delegace navštívila a seznámila se s rozvojovou strategií firmy ve světě i v Evropě.

Pátek patřil pak jednání se zástupci šanghajské televize a také šanghajského filmového a televizního festivalu o možné spolupráci v České republice v oblasti kultury, kinematografie a televizního vysílání. Celou cestu hodnotí hejtman Michal Hašek jako mimořádně úspěšnou, s ohledem na podepsaná memoranda o spolupráci i první konkrétní výstupy z jednání, kterými jsou konkrétní vytipované oblasti a projekty, příprava návštěv a kulatých stolů k investičním příležitostem i osobně navázané kontakty na řadě čínských centrálních i regionálních úřadů, komor a asociací, sdružujících veřejný i podnikatelský sektor.

Ačkoliv premiér Nečas i ministr Drábek slibovali ještě na podzim loňského roku, že budou důchodcům v rámci valorizace penzí kompenzovat negativní sociální dopady reforem, svůj slib nyní definitivně porušili. Přitom právě v roce 2012 dochází i v důsledku zvyšování DPH k výraznému nárůstu inflace a zdražování celé řady základních životních potřeb, včetně potravin, léků, dodávek tepla i veřejné dopravy. Dále zdražují nájmy, energie a chystá se i výrazné zvyšování poplatků za svoz odpadů.

ČSSD vyzývá ministra Drábka, který občanům v loňském roce prokazatelně a opakovaně lhal o kompenzacích reforem, aby neprodleně rezignoval na funkci ministra práce a sociálních věcí.

Vládou upravená valorizace k 1. lednu 2013 bude vzhledem k vývoji cen zcela nedostatečná. Předpokládané zvýšení průměrného důchodu o necelých sto korun je výsměchem všem, kdo celý život poctivě pracovali a odcházeli do důchodu s očekáváním, podloženým platnými zákony, že je společnost v případě zdražování nenechá napospas osudu.

Bezcitné koaliční rozhodnutí povede k dalšímu rozevírání sociálních nůžek a k chudnutí široké skupiny starobních důchodců. Do bezvýchodné situace vláda dostane zejména osaměle žijící důchodce a důchodkyně, a také ty starší spoluobčany, kteří trpí závažnými dlouhodobými nemocemi a musí se vyrovnávat prudkým zdražováním zdravotní péče.

ČSSD nesouhlasí s tím, aby byl osekán stávající platný zákon, který garantuje minimální výši valorizace důchodů, v podobě zvýšení o inflaci a třetinu růstu mezd v předcházejícím roce. Toto zákonné minimum bylo do legislativy prosazeno v době vlády ČSSD jako garance sociální soudržnosti a výraz solidarity společnosti se spoluobčany, odkázanými na důchod jako jediný podstatný pravidelný příjem. Zničení současného systému valorizace důchodů povede k růstu nerovnosti a zvýšení sociálního napětí ve společnosti. Poslanci a senátoři ČSSD změnu systému valorizace důchodů proto v žádném případě při hlasování v Parlamentu nepodpoří.

ČSSD jednoznačně podporuje připravované protestní akce seniorů proti bezohledné a asociální vládní politice.

Právě přejíždíme vlakem Peking – Šanghaj, průměrná rychlost 300 km/h, moderní vlak i prostředí, žádné drkocání, docela zážitek ve srovnání s domácí realitou.

Jednání v Pekingu z pohledu regionů ČR velmi úspěšná, vedle politických institucí – komunistické strany a jejich institutu – pro mezinárodní vztahy a pro ekonomickou spolupráci jsme postupně navštívili ministerstva financí, průmyslu, životního prostředí, zemědělství, společnosti pro rozvoj a výstavbu dopravní infrastruktury, energetiky a v neposlední řadě také čínský parlament – všečínské lidové shromáždění a vedení centrálního Pekingu.

Všude velmi srdečné a otevřené přijetí, velký zájem o spolupráci s českými regiony, hospodářské vztahy, možnost investic v oblasti infrastruktury do regionů a měst v České republice, a také možnost vstupu českých firem do Číny v segmentech zemědělství, životního prostředí, energetiky, finančních institucí, strojírenství, věda, výzkum a inovace – to je jen příkladný výčet zahájených aktivit, vč. podepsaných několik memorand o spolupráci.

První čínské delegace dorazí ke konkrétním jednáním do České republiky už v květnu. Věřím, že najdeme poměrně rychlé projekty, ve kterých budou čínské firmy v České republice a české v Čínské lidové republice úspěšné a česko – čínské vztahy se alespoň na regionální úrovni opět přiblíží své dřívější podobě a dynamice z let 2005 – 2007.

Každá firma, každé pracovní místo v České republice, které v době krize zachráníme před zrušením nebo dokonce vytvoříme nové, stojí za to rozvíjet vztahy s Čínou jako globálním hráčem v oblasti světové ekonomiky i politiky. Věřím, že to po naší návštěvě pochopí i česká vláda, když takovou politiku provádějí USA, Německo, Polsko, Rakousko, Maďarsko či po nástupu nové vlády bude opět jako dříve nepochybně i Slovensko.

Vážení kolegové, dovolte mi, abych Vám popřála vše nejlepší a mnoho pracovních i osobních úspěchů ke Dni učitelů.

Tento svátek má v naší zemi dlouhou tradici- jako datum bylo vybráno výročí narození jedné z největších evropských osobností své doby, Jana Ámose Komenského.

Vy, kteří kráčíte v jeho šlépějích, jste na sebe vzali mimořádně náročný a zodpovědný úkol, kterým je formování budoucích generací a tím pádem i budoucí podoby naší země. To, zda i v roce 2030 či 2050 budeme patřit mezi vyspělé evropské státy se slušnou úrovní humanitních věd, moderní medicínou či rozvinutým průmyslem, závisí ve velké míře právě na Vás, učitelích a pedagogických pracovnících.

Vzpomeneme-li si na svá školní a studentská léta, zcela určitě se nám vybaví pedagogové, kteří nám nejen předali klíčové vědomosti, ale hlavně nám ukázali cestu, kterou se v životě ubíráme a často nás i nasměrovali do našich budoucích profesí.

Řada špičkových vědců, umělců či sportovců má jedno společné – byl to jejich učitel, kdo v nich správně rozpoznal jejich talent, který nyní obohacuje nás všechny. Ale jsou tu i jiné případy - o to častější a ve svém důsledku neméně důležité. Případy, kdy se díky pozitivnímu vlivu svého učitele mladý člověk ze sociálně narušené rodiny nestal přímo významnou osobností, ale „jen“ slušným člověkem a platným členem společnosti.

Za tohle vše Vám právem náleží náš dík i společenská prestiž, kterou naše (neboť jsem, ačkoliv se věnuji politice, rovněž profesí učitelka) povolání má. Přejme si, aby postupně rostlo i hmotné ocenění práce pedagoga. To, že můžeme být na naše školství hrdí, že naše školství naplňuje Komenského citát: „Má-li se člověk stát člověkem, musí se vzdělat“, je totiž hlavně zásluha Vás, učitelů.

Vaše Vlasta Bohdalová

Dne 28. 3. v Českých Budějovicích

 

ČSSD považuje plány ministra financí Miroslava Kalouska na zrušení Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) za nesystémové, nezodpovědné a zcela nepřijatelné. Vážně by ohrozilo průběžné financování dopravních staveb nejen z evropských, ale i národních zdrojů.

„Namísto šílených nápadů by se měl ministr Kalousek vážně a koncepčně zamyslet nad řádným čerpáním peněz z EU. Již dnes hrozí, že se díky omezování investic do dopravních staveb nepodaří v rámci evropského operačního programu Doprava vyčerpat desítky miliard korun. Argumentace, že zrušením SFDI ušetříme 260 miliónů, tak rozhodně neznamená úsporu státních prostředků, ale právě naopak,“ uvádí k celé věci stínový ministr dopravy a hejtman Plzeňského kraje Milan Chovanec.

Stav tuzemských silnic a železnic je podle něj stále žalostnější. Nároky na jejich opravu a modernizaci stále rostou, ale částka, kterou dostává SFDI a potažmo celý rezort dopravy ze státního rozpočtu, klesá, upozornil. „Rozvoj dopravy přitom přispívá ke snižování nezaměstnanosti a rozvoji ekonomiky regionů a tím celého státu. To se projevuje například u inkasa daní a nárůstu plateb DPH od jednotlivých firem,“ tvrdí Chovanec.

ČSSD je přesvědčena, že zachování SFDI je nejen nutné, ale i prospěšné. Rezortní ministr by pak měl především nastavit jasná pravidla hospodaření fondu, obnovit kontrolní mechanismy a zasadit se o transparentnost vynakládaných finančních prostředků.

„Chápu snahu o šetření, ale toho nedosáhneme tím, že zrušíme klíčovou instituci pro financování dopravní infrastruktury. Uspořit se dá například zamezením spekulací s výkupními cenami pozemků. Ty představují mnohdy i více než třetinu všech nákladů celého díla,“ říká Chovanec.

Každá oblast by měla mít podle Chovance do budoucna svou vizi. Proto je nejvyšší čas zahájit seriózní debatu o budoucím financování dopravy. Jednou z vizí je nastartovat systém, v němž by se prostředky, které doprava vytvoří, do tohoto rezortu vracely.

„Ze spotřební daně z pohonných hmot se do dopravní infrastruktury vrací jen velmi málo. Myslím si, že je reálné hovořit o požadovaném podílu na této spotřební dani ve výši 40 procent,“ říká Chovanec. Nemuselo by se podle něho jednat o skokové zvýšení, ale o postupné navyšování částky o 10-15 % ročně. To by představovalo dopad do státního rozpočtu ročně zhruba 10 miliard korun. Další otázkou je podle něj i nastavení celoplošného zpoplatnění silnic, které by nahradilo současný nespravedlivý systém dálničních známek a mýta.

Milan Chovanec, hejtman Plzeňského kraje

Autor: Martin Šimák
Zdroj: ParlamentníListy.cz

Dnes jednala česká delegace regionů, v čele s předsedou Asociace krajů ČR a 1. místopředsedou ČSSD Michalem Haškem, v Pekingu na Ministerstvu zahraničních věcí, Ministerstvu průmyslu a obchodu a s vedením čínské komory strojírenských společností.

Předmětem jednání byla podpora česko - čínských vztahů na regionální a místní úrovni, rozvoj hospodářských kontaktů a spolupráce, vzájemných investic, zejména v oblasti infrastruktury. Čínští partneři projevili zájem o spolupráci s českými regiony a podnikateli v České republice i v Čínské lidové republice. Tento týden bude podepsáno několik memorand o spolupráci, mimo jiné o podpoře vztahů mezi čínskými provinciemi a kraji v České republice.

"V Pekingu si podává ruku s Čínou doslova celý svět, který respektuje strategický význam takového partnerství. Budu rád, když po letech ochlazení se česko - čínské vztahy opět dostanou na standardní úroveň a budeme mít možnost prostřednictvím spolupráce českých a čínských firem i krajů získávat do České republiky zahraniční investice, připravovat PPP projekty pro páteřní infrastrukturu, organizovat spolupráci vysokých škol, vč. výměny studentů a vědců. Takovými projekty chceme pomoci České republice v době hospodářské krize, zejména vytvářet nová pracovní místa v návaznosti na čínské investice v České republice a na zakázky pro české firmy v Čínské lidové republice," komentoval výsledky dnešních jednání Michal Hašek.

Dvě zajímavé věci se teď odehrály okolo pana ministra sociálních věcí Drábka.

Ta první je, že poslanci výboru pro sociální politiku si ho pozvali, aby jim vysvětlil, jak je daleko s úpravami informačního systému na výplatu sociálních dávek. Svým vysvětlením členy výboru zřejmě moc neuspokojil, a proto mu dali tři týdny na zlepšení. Pokud do 4. dubna nebude systém beze zbytku funkční, vyzvou ho k rezignaci.

Druhá zajímavá věc je, že jako jediný ze současných ministrů rozdal svým náměstkům milionové odměny. Své rozhazování peněz v době drastických škrtů odůvodnil tím, že není příznivcem průměrně placených lidí.

Nevím, co si pan ministr představuje pod pojmem průměrně placený člověk. Možná to neví ani on sám. Pokud by se zašel zeptat do některé průmyslové čtvrti, třeba by se to dozvěděl.

Zodpovědnost za špatně funkční informační systém je zcela na panu ministrovi. Lidem se zpožďuje výplata dávek, na kterých jsou mnohdy existenčně závislí. Jeho neustálé pokusy o bagatelizaci celého problému ho usvědčují z toho, že není příznivcem ani těch lidí, kteří jsou placeni podprůměrně, neřkuli mizerně. Jinak by takovou věc nedopustil.

Pan ministr tedy není příznivcem ani průměrně, ani podprůměrně placených lidí. Je tedy zřejmě příznivcem pouze těch placených nadprůměrně. Průměrně a podprůměrně placení lidé zase v drtivé většině nejsou příznivci pana ministra Drábka. Otázka tedy zní, pro koho pan Drábek vlastně ve svém úřadě je. Zřejmě pro ty placené nadprůměrně, jenže o ty by se ministerstvo sociálních věcí zas tak moc starat nemělo.

Co se týče lhůty do 4. dubna, je můj názor zcela jednoznačný. Pan ministr Drábek měl ze svého postu odejít už dávno.

Jana Vaňhová
Hejtmanka Ústeckého kraje

Dnes česká delegace navštívila Farmu československo – čínského přátelství.

Její historie sahá do roku 1955, kdy tehdejší československá vláda věnovala zdejším zemědělcům celkem 670 kusů zemědělské techniky, včetně traktoru Zetor, a poprvé v historii čínští zemědělci přešli z manuálního obdělávání půdy na využití zemědělských strojů v takovém měřítku. Dnes je Farma vyspělým podnikem, který se věnuje řadě činností také mimo zemědělskou výrobu, nejvýznamnější je těžba a zpracování ropy. Farma před dvěma lety zakoupila také český a slovenský pavilon na Expo 2010 v Šanghaji a dnes je přístupný čínským i zahraničním návštěvníkům. Farma investuje do rozvoje města a regionu v oblastech bydlení, cestovního ruchu, školství či zdravotnictví a zdejší standardy sociální a zdravotní péče převyšují čínský průměr. Na základě dnešní návštěvy a prezentace záměru čínské strany, jsem nabídl představitelům zdejší provincie zahájení rozhovoru o uzavření regionálního partnerství.

Michal Hašek
Statutární místopředseda ČSSD a předseda Asociace krajů ČR

Dnes proběhlo jednání na Ministerstvu financí a pracovní večeře na české ambasádě, kde jsme absolvovali vstupní brífink.

Hlavními body jednání byla ekonomická spolupráce, zvýšení obchodní výměny, vzájemné investice. České regiony projevily také zájem o čínské investice do infrastruktury, PPP projektů, spolupráci ve vědě, výzkumu a inovacích. V průběhu návštěvy bude podepsáno sedm dohod a memorand, mimo jiné o spolupráci krajů ČR a provincie Čínské lidové republiky a o obchodní spolupráci. Další jednání proběhnou v následujících dnech např. v čínském parlamentu, na Ministerstvu průmyslu, zahraničních věcí, zemědělství, a s čelními představiteli Pekingu a Šanghaje.

Michal Hašek
Statutární místopředseda ČSSD a předseda Asociace krajů ČR

Co se týče těsné souvislosti s již přijatým zákonem o integrovaném záchranném systému, je pozoruhodné, že tehdy nebyla schválena jako poskytovatel letecké záchranné služby armáda ČR a policie ČR, ačkoliv tito poskytovatelé byli nejen nejspolehlivější, ale i relativně nejlevnější.

Jde o velmi potřebný a požadovaný zákon, který měli ministři zdravotnictví již několik roků na stole. Teprve současný ministr Heger může tento zákon protlačit sněmovnou, senátem i znovu sněmovnou, neboť drtivá většina koaličních poslanců je zárukou schválení čehokoliv, pokud to alespoň rámcově odpovídá programovému prohlášení vlády a vyhovuje to speciálním nárokům koaličních poslaneckých klubů. Podněty ze strany opozičních poslanců zpravidla nejsou vyslyšeny a na kladené otázky neexistují odpovědi ze strany vládních činitelů přítomných ve sněmovně.

Tolik k charakteristice atmosféry, ve které probíhá přijímání zákonů, o které se snažil podle mojí paměti již pan ministr Stráský kolem roku 1996, a možná, že i někteří ministři před ním. Nutno si ale uvědomit, že nemusí jít vždy o užitečné normy a že jejich korekce nemusí být snadná anebo je zcela vyloučena. Jinými slovy - jde o historické okamžiky, za jejichž dopady přejímáme odpovědnost všichni, kteří tady sedíme a hlasujeme. Přitom občané situaci de facto neznají a domnívají se, že některé nesmysly jsou schváleny zásluhou všech poslanců tohoto sboru, bez rozdílu. Občané jistě nepřipustí myšlenku na tzv.politikaření, které často bohužel určuje schválení či neschválení jakékoliv normy. A nyní k věci: moje kritické poznámky se pana ministra Hegera takřka netýkají, poněvadž jednak nastavené normy v daném zákoně nejsou špatné, a navíc je dokáže kdykoliv racionálně zdůvodnit. Tím se liší od některých jiných ministrů...

Tento zákon byl nutný už jenom z toho důvodu, že existence této přednemocniční péče byla dána pouze vyhláškami, tj.méně závaznými podzákonnými normami. Zpravodajem této normy byl pan kolega Stětina, který je osobou relativně nejpovolanější. Vždyť v tomto segmentu zdravotní péče léta působil a má mnoho cenných zkušeností. Proto se domnívám, že tato norma je hodná přijetí . Je v ní řešeno i financování této péče a péče o oprávněné důstojné postavení zdravotníků, kteří se této náročné péči věnují. Musíme si uvědomit, že na rychlosti pomoci a její kvalitě záleží jednoznačně osud některých nemocných. Debata o tom, zda má být dojezdová doba 15 či 20 minut mi připadá zbytečná. Jsem přesvědčená, že tato pomoc přichází co nejrychleji. Záleží ale na jiných okolnostech, zda je to za 5 či za více než 20 minut.

Co se týče těsné souvislosti s již přijatým zákonem o integrovaném záchranném systému, je pozoruhodné, že tehdy nebyla schválena jako poskytovatel letecké záchranné služby armáda ČR a policie ČR, ačkoliv tito poskytovatelé byli nejen nejspolehlivější, ale i relativně nejlevnější. Od té dovy uplynulo mnoho vody a jejich ukotvení v zákoně o IZS se stále napevno a jednoznačně nedaří. Stále je hájen skupinový zájem, který představuje vysoké náklady a nižší efekty. Ani ne tak z důvodu snad nižší kvalifikace soukromých služeb, ale z toho důvodu, že pro ně neplatí jednoznačně vojenský letový řád a civilní letový řád není dokonale dodržován. Platby předem jsou vysoké a přitom nemají závazná pravidla, kdy musí či nemusí letět na pomoc... V senátu byl tento zákon zpravodajován rovněž osobou zasvěcenou, a to MUDr. Švarcem, šéfem ZZS Praha. Reagoval velmi obšírně a zasvěceně na připomínky laiků. Zákon není dokonalý, ale hlavně, že existuje. I vývoj medicíny, který je překotný, vyžaduje i jisté změny, které bude třeba realizovat v kontextu doby.

doc. MUDr. Milada Emmerová CSc.
Členka Poslaneckého klubu

Je naprosto nepochopitelné, že v době, kdy je naše země ohrožena asociálními a nepromyšlenými „reformami“ současné pravicové vlády a drtivá většina občanů čelí neradostné realitě v podobě zdražení potravin či léků, nechává tu samou vládu v naprostém klidu hrozba ztráty stovek miliard korun z evropských fondů.

Jak potvrdila návštěva dvou eurokomisařů v Praze, situace dospěla do velice nepříznivého stavu. Evropská komise pozastavila ČR z důvodů špatné kontroly a nastavení auditního systému čerpání evropských fondů. Pokud nebudou nápravná opatření včasná a ze strany Evropské komise považována za dostatečná, hrozí, že pro Českou republiku „fondy skončí“. Ohroženy tak jsou projekty za zhruba půl bilionu korun. Často jde navíc o mimořádně důležité věci jako opravy ve školách či výstavba a rekonstrukce silnic.

Současná situace je vyústěním pasivity vlády, která neřešila první signály týkající se nekvalitní implementace operačních programů financovaných ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti EU. Vláda měla možnost nápravy, když v dubnu roku 2011 MMR připravilo návrhy na realokaci prostředků mezi operačními programy. V rámci připomínkového řízení však došlo ke změnám, které de facto výrazně zpomalily harmonogram možného jednání s Evropskou komisí. V případě nejohroženějšího operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost dal pak premiér na sliby ministra školství, že svoje problémy vyřeší bez převodu prostředků. Po roce je Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost pozastaven.

Ani teď si však vláda se situací neví rady. Nápad vyjednat s Evropskou komisí převod 32 miliard z ohrožených programů do jiných operačních programů je podle mého názoru nereálný. Jednalo by se totiž mimo jiné o převod prostředků Evropského sociálního fondu do programů investičních, což jednoduše není možné, legislativa toto nepřipouští.

Vláda rovněž zapomíná, že proces dojednání změn s Evropskou komisí je dlouhodobý. V lepším a bezproblémovém případě je třeba počítat minimálně se třemi měsíci. Pak nastupuje vypracování odpovídající dokumentace na daných resortech a výběrová řízení. Všechny finanční prostředky musí být „nasmlouvány“ do konce roku 2013. Po zkušenostech s veřejnými zakázkami - například v oblasti dopravy - lze dobu zhruba 20 měsíců pokládat za nesplnitelný termín.

Ministerstvo pro místní rozvoj by teď jako koordinační orgán mělo neprodleně začít jednat s resorty, které nezvládají čerpání svých operačních programů, a také s Asociací krajů ČR. Nabízí se totiž možnost přesunu prostředků do vybraných Regionálních operačních programů, které mají vysokou absorpční schopnost a netrápí je administrativní komplikace – např. ROP Jihovýchod, ROP Severovýchod nebo ROP Střední Morava.

Předseda vlády i ministr financí by tedy měli přestat problémy v čerpání evropských fondů zlehčovat. Oba by se společně s ministerstvem pro místní rozvoj měli zasadit o změnu auditního systému a o kvalitní personální zabezpečení administrace fondů. Pokud Evropská komise neobnoví certifikaci, čerpání fondů pro ČR skončí. Vzhledem k tomu, že zatím jsou prostředky realizátorům jednotlivých projektů nadále vypláceny ze státního rozpočtu, hrozí této vládě, která sama sebe nazývá „vládou rozpočtové odpovědnosti“, že by nás mohla dostat do pozice jedné z nejvíce zadlužených zemí Evropy.

JUDr. Petr Hulinský Ph.D.
Člen Poslaneckého klubu a stínový ministr pro místní rozvoj

Čerstvý příběh pražského lobbisty Janouška alias Mazánka a bývalého primátora Pavla Béma alias Kolibříka pěkně ilustruje, proč k nám dnes na návštěvu musí evropský komisař Johannes Hahn.

Na světlo boží by měl být vynesen onen svazek s názvem SPIS“, který založila BIS od r. 2007 na odposlechy, které jí povolil Vrchní soud. Soud tak prý učinil na základě vysvětlení tajné služby, že lobbisté svým vlivem hrozí způsobit „dysfunkci státní správy“. Korupce a klientelismus údajně ohrožují parlamentní demokracii a stávají se rizikem pro ekonomické zájmy státu. Jedním z odposlouchávaných „byznysmenů“ byl právě primátorův „Mazánek“ nebo jindy „Kotě“ Roman Janoušek. Tak tento SPIS bychom měli vidět. Je nutné zjistit, jaký byl osud odposlechů a jaký závěry kdo udělal z toho, co se v nich zjistilo. Nebo snad jen posloužily Mirkovi Topolánkovi, aby se zbavil Pavla Béma jako konkurenta?

Odposlechy vlastně jen potvrzují, co se ví nebo tuší už delší dobu o kuratele pánů Janouška, Hrdličky a jejich kumpánů nad pražskou radnicí. Dovídáme se přesněji, jak se kontrolovalo obsazování funkcí a finanční toky. „Máš to pod kontrolou?“ ptá se primátor lobbisty v jednom ze zachycených rozhovorů, který se týká výběrového řízení na ředitele pražské pobočky VZP.

A jak se v takových podmínkách asi čerpají evropské fondy? EU nám vyčítá, že jsme nebyli schopni udržet zaměstnance znalé evropské problematiky. No bodejť, když lobbisté vybírají do funkcí především ty spolehlivé, kteří budou poslouchat. EU nám vyčítá, že nejsme schopni dodržet podmínky férového výběrového řízení a průběh celého procesu řádně kontrolovat. No bodejť, když obcházení veřejných řízení je ten ústřední a klíčový problém, který tu máme s veřejnými penězi.

Je to pořád dokola to samé – netransparentní veřejné zakázky. Samotná ministerstva vypisují projekty, u kterých konkurence nedostává šanci, protože vyhrává nabídka jediné společnosti. EU nyní říká, že tyto projekty prostě platit nebude. Částka neproplacených peněz stále roste. Dnes už je to 33 miliard a zřejmě poroste dále. Nedovedu si představit, jak během tří měsíců by dokázala vláda celý tento systém změnit. Kdo má ve vládě na takové změně zájem? Obávám se jiné reakce – místo zásadní změny se začne EU nasazovat psí hlava. Někdo začne naznačovat, že je to vlastně celé ponižující - pořád dokazovat, za co evropské peníze u nás utrácíme. Když nám to chtějí dát, tak ať to dají a nestarají se. My se přece nějakým evropským komisařům nedáme. Do toho, jak si to tady rozkrademe, nikomu nic není.

Obávám se ovšem, že pokud se postoj ČR nezmění, mohou nám hrozit ještě větší ztráty. Nikde není psáno, že pozastavení čerpání bude v červnu odblokováno. Nakonec může dojít i na opravdové rušení čerpání jednotlivých programů. Je ve vládě vůbec někdo, kdo by si uvědomoval, do jaké propasti se s čerpáním evropských peněz řítíme? Ministerstvo pro místní rozvoj vydalo oficiální prohlášení, ve kterém absurdně tvrdí, že se neděje nic vážného, protože se jedná o věcný, technický problém, který pouze někdo zbytečně politizuje. Tohle už známe z posledního vystoupení premiéra Nečase v Poslanecké sněmovně.

Tohle je vlastně další skandál. Jak to, že informace, které se týkají situace kolem evropských peněz, jsou stále tajné? Proč na webu vlády nevisí příslušné evaluační zprávy? Jak to, že premiér a ministr financí celou situaci veřejně nevysvětlují a neobjasňují? Vždyť jde o veřejné peníze. Pokud bude čerpání po červnu opravdu zastaveno, bude to pro státní rozpočet úder z těžkoliberního děla. Problém evropských peněz přezrává stejně jako nám přezrál ministr školství Josef Dobeš. Ministr školství odchází pozdě stejně jako má celá vláda zpoždění vůči požadavkům Evropské komise. Co si teď vezmeme na ministru školství, když se nám poděkoval? Co si vezmeme zítra na této vládě Petra Nečase, když nám po půl roce sdělí, že to bohužel nezvládla a že to vzdává?

Lubomír Zaorálek
Místopředseda ČSSD a Poslanecké sněmovny

 

Především je nutno říci, že pan ministr Dobeš rezignovat nikoliv chtěl, ale prostě musel a spor o škrty v resortu školství není důvodem, ale záminkou.

Ačkoliv patřím k velkým kritikům nyní už exministra školství Dobeše, musím uznat, že se mu rezignace opravdu „povedla“. A potvrzují to i některé titulky. Vyplývá z nich, že odchází zásadový muž, dokonalý gentleman, který se nechtěl zpronevěřit programu vlády a hlavně snížit platy učitelům na regionálních školách. Opravdu rozdíl oproti odkláněči Kocourkovi či Drobilově aféře. Když se však podíváme blíže, vidíme, že se pod závojem elegantní rezignaci skrývá něco velmi nepěkného.

Především je nutno říci, že pan ministr Dobeš rezignovat nikoliv chtěl, ale prostě musel a spor o škrty v resortu školství není důvodem, ale záminkou. Hlavní, ale zdaleka ne jedinou příčinou jeho rezignace je samozřejmě čerpání z prostředků fondů EU. Tomu, že se na zítřejší schůzce s eurokomisaři ukáže, že šlo jen o drobné nedorozumění a od příštího pondělí bude zase všechno v pořádku, nejspíš nevěří ani skoro exministr Dobeš.

Fakt, že chaos v systému čerpání dotací spadá na hlavu toho, kdo jej nastavil (tedy Topolánkovy vlády), pak Dobeše pranic neomlouvá. Špičkový manažer, kterým každý ministr bezpochyby je, musí takové věci umět řešit a ne se dva roky vymlouvat na nekompetentní předchůdce. Pokud to neumí, nemá ve funkci co dělat.

Josefu Dobešovi se navíc podařilo obrátit proti sobě prakticky všechny – odboráře, akademiky, vědce i veřejnost. Jeho fanklub se pak scvrkl na pouhých pár lidí, i když nutno dodat, že někteří stáli za to. Ne kvůli fondům EU, ale právě kvůli tomu, jak ministr zdatně přesluhoval. Měl rezignovat nejpozději v okamžiku, kdy se díky různým Bátorům a jiným, v plné nahotě ukázala jeho naprostá nekoncepčnost, a to nejen v personální politice. Okamžik, kdy do ulic vyšly desetitisíce vysokoškoláků, by pak byl posledním dnem ve funkci ministra v standardně fungující demokracii.

Mnohokrát jsem tady napsala, že by měl Josef Dobeš rezignovat. Dnes to udělal a já nemám radost – zanechal totiž po sobě resort ve stavu, připomínajícím pole po průchodu sloního stáda. Nový školský zákon, který měl za úkol vytvořit nejen, že neexistuje, ale ani se jím nikdy nikdo z ministerstva vážně nezabýval. Vysoké školství je v naprostém chaosu – rozběhla se zamýšlená „reforma“, o které vlastně nikdo nic neví a akademici vůbec netuší, co a jak bude fungovat. Hotov je doslova obludný návrh reformy financování regionálního školství – pokud setrvačností projde, existenčně ohrozí malé venkovské školy. A nejen je.

Ráda bych napsala, že s Dobešovým odchodem končí pro školství osmnáct děsivých měsíců. Bohužel, zatím o tom nejsem přesvědčena – velmi totiž pochybuji, že by tato vláda dokázala vygenerovat odborníka a manažera v jedné osobě, který by dokázal dát Dobešovu „spálenou zemi“ do pořádku. Dokonce pochybuji i o tom, že je takových lidí přehršel i na republikové úrovni. Obávám se proto, že ministr Dobeš sice odešel, ale jeho duch zůstane v resortu až do voleb. Doufejme, že do předčasných. Dalších 30 měsíců fungování Dobešovy politiky bez Dobeše by mohlo naše školství vrhnout na úroveň před reformou Marie Terezie, což je „luxus“, který si nemůžeme dovolit.

PS: Co myslíte, co bude teď s Josefem Dobešem? Ráda Vám to prozradím: zasedne do poslanecké lavice a bude také zasedat v „školském výboru“, který skoro dva roky ignoroval a nebral vůbec v potaz jeho kritické výtky. Nu což. Snad nakonec existuje na světě aspoň malá spravedlnost.

Vlasta Bohdalová
Členka Poslaneckého klubu

Skutečnost, že by v knížce byla jednou provždy uvedena základní anamnestická data, by jistě ocenil každý ošetřující lékař. Anebo zabudován „očkovací průkaz“, anebo zapsána krevní skupina či údaj, že nemocný nesmí být podroben magnetické rezonanci, protože má od jisté doby implantovaný kardiostimulátor.

V článku časopisu Madical Tribune pod názvem „Volání po zpřísnění kontroly preskripce“ je vylíčená „stará bolest“, která trápí lidi i v USA, že totiž...“ s nárůstem druhů užívaných léků stoupá nebezpečí jejich interakcí. Američané starší 65 let jsou z důvodu nežádoucích účinků léků téměř sedmkrát častěji hospitalizováni než pacienti mladší 65 let. Experti doporučují striktně po pacientovi vyžadovat, aby každému lékaři předkládal seznam všech svých medikací. Informoval o tom list New York Times“.

Není tato situace podobná jako u nás, v České republice? V USA stoupl předpis léků za 11 roků o 70% a tento trend pokračuje se stárnutím populace a vstupem dalších nových léků na trh. Tím pochopitelně narůstá výskyt nepříznivých vedlejších účinků, které mají charakter jak nepříjemných trávicích potíží, tak i dokonce až poruchy vědomí a smrt! V USA je přitom situace charakterizována jako rozsáhlá epidemie těchto jevů a já nevylučuji, že půjde o ni i u nás.

Vždyť například porevoluční překotná registrace spousty léčivých přípravků si vyžádala razantní redukci popisu každého povoleného léku v tzv. Brevíři, takže lékař nemůže vždy získat a pak i podat vyčerpávající informaci o doporučeném léku. O jeho výhodách i rizicích. O možnosti jeho kombinace s léky dosud užívanými apod. Ledaže by nosil obrovskou knihu o hmotnosti několika kilogramů v příruční tašce. Anebo notebook. V hlavě to totiž udržet nemůže a ordinovat s neznalostí věci je hotový zločin.

Ostatně – sdělení uvedené v úvodu není ničím novým. Pouze opakuje již dříve prokázané skutečnosti, ale jak se tak trefně říká – „skutek utek“. Přitom už proběhlo mnoho diskuzí na téma „léková politika“, „informovanost nemocného“, „zlepšit komunikaci s nemocným“, stále „stoupající finanční náklady na léky“ z prostředků v.z.p., ale i z kapes nemocného, „platba za recept jako součást Julínkovy reformy“…

V těchto souvislostech se také zmiňuje IZIP – internetový přístup ke zdravotním informacím pacienta, ale tolik proklamovaná elektronická zdravotní knížka zatím v požadované míře neslouží kterémukoliv občanovi České republiky ani ve zdravotnickém zařízení, ani v domácím prostředí, i kdyby měl počítač v každé místnosti svého bytu.

A což potom knížka dle návrhu exministryně zdravotnictví Milady Emmerové, která byla preferována nejen ministerstvem zdravotnictví, ale i vedením VZP a zakládajícími autory IZI? Ti považovali papírovou knížku za předvoj jejich knížky elektronické s působností do doby, než bude počítačová síť daleko hustší než dosud a povede nejen od lékaře k lékaři, ale i ke každému zaregistrovanému nemocnému, aby zde mohl získat souvislé potřebné informace sám o sobě.

Zápis do papírové zdravotní knížky by provedl každý lékař, či zdravotní sestra či sám pacient s uvedením nejnutnějších nových skutečností a ordinací, ale především by došlo ke kontrole užívané medikace s ohledem na množství léků a jejich možné nežádoucí spolupůsobení, které generuje nové a nové obtíže. Přitom je známo, že nežádoucí účinky léků přibývají s věkem, kdy u seniorů nejsou funkce všech orgánů vždy dokonale sladěné. Tyto nežádoucí účinky jsou dokonce na čtvrtém místě v příčinách smrti dle světových statistik!!! Pokud jde o seniory, je to nejpočetnější věková skupina, navštěvující často různé lékaře v ambulantním sektoru, ale i v nemocnicích..

Skutečnost, že by v knížce byla jednou provždy uvedena základní anamnestická data, by jistě ocenil každý ošetřující lékař. Anebo zabudován „očkovací průkaz“, anebo zapsána krevní skupina či údaj, že nemocný nesmí být podroben magnetické rezonanci, protože má od jisté doby implantovaný kardiostimulátor.

Úplně na závěr chci připodotknout, že takováto taktika ve vedení ambulantní dokumentace by měla být jedním z pilířů reformy zdravotnictví. A to nemluvím o tvorbě doporučených standardů diagnostických a léčebných, o nutnosti budování sítě lůžkových zdravotnických a sociálních zařízení na základě zjištěné potřebné péče v každém kraji atd. Všechna tato opatření představují nepochybně nejen především informovanost a prospěch pro nemocného, ale i finanční úspory pro nás pro všechny.

Měli bychom se řídit jiným slovenským příkladem: asi před 6 lety zavedla jistá zdravotní pojišťovna na Slovensku přehled užívaných léků, který měl u sebe každý nemocný zapsaný v Lékové knížce. Tato pojišťovna pak vyčíslila úsporu třetiny nákladů na léky za jeden kalendářní rok. V našich podmínkách by šlo cca o 20 miliard korun za rok.

V tom vidím perspektivu v našem zmítaném zdravotnictví, která je racionální a slouží logicky k jistější úzdravě nemocného za méně peněz. Kritika všeho a všude je relativně snadná – ale pokusme se o cokoliv konstruktivního!

Tak jsem se z několika mediálních zdrojů dočetl, že mám být v rámci snahy o uklidnění ve zpolitizovaném dění kolem kontroly Budějovického Budvaru odvolán z jeho dvanáctičlenné dozorčí rady. Ta se má ztenčit na devítičlennou a opustit ji mají politicky exponované osoby. A tou, jako hejtman Jihočeského kraje, bezesporu jsem.

Pomůže-li to uklidnit rozjitřenou situaci, budiž. Necítil bych se tím být zhrzený ani dotčený, přestože si myslím, že účast jihočeského hejtmana v kontrolním orgánu státního podniku, sídlícího a neodmyslitelně spojeného s Českými Budějovicemi, je žádoucí. Ostatně, byl jsem zřejmě jeden z mála, který za svou činnost nepobíral vůbec žádnou odměnu. Úsměvné je proto hledání důvodu mého odvolání – být za to placen, bylo by to jednoduché a poukázalo by se na nezbytné šetření.

Takhle se musela najít jiná hůl - prý jsem se dostatečně neúčastnil jednání dozorčích rad. Jakoby se práce člena dozorčí rady omezovala jen na dvouhodinovou účast na jednání jednou za čtvrt roku! Takhle si opravdu ministr zemědělství Bendl představuje výkon člena dozorčí rady?! Spekuluji, jaký by se našel důvod, kdybych měl plný počet čárek za účast. Málo četné pokládání otázek vedení? Nebo snad nedostatečný počet vypitých Budvarů během měsíce?

Myslím, že každému, kdo v posledních týdnech sledoval dění kolem Budějovického Budvaru, je to jasné. Partě Nečas – Bendl – Rittig vadí zástupce opoziční ČSSD v podniku, který si vyhlédli k rozparcelování. K tomu je nejdříve třeba vyměnit ředitele Bočka s odvoláním na výsledek ministerské kontroly. Pak je třeba umlčet ty, kteří se ozvali na jeho podporu a podporu Budvaru. Tedy politicky exponované osoby. Že jsou i v jiných dozorčích či správních radách státních či polostátních podniků, je lhostejné. V Budvaru budu tedy nahrazen neexponovaným odborníkem, patrně s úzkými vazbami na někoho exponovaného, jak už se nedávno jmenováním nového člena potvrdilo. Dění v Budvaru tak bude podle premiéra Nečase odpolitizováno. Opravdu si premiér Nečas a ministr Bendl myslí, že jim to veřejnost uvěří?

Jiří Zimola
Hejtman Jihočeského kraje

Předesílám, že funkční biologická rodina, ať úplná či neúplná, je základní a špatně zastupitelnou jednotkou moderní lidské civilizace. V naší společnosti se však stále častěji stává, že novorozené dítě je předáno z nejrůznějších důvodů do péče kojeneckého ústavu.

Uvedená novela zákona byla předcházená výroky pana ministra Drábka a jeho spolupracovníků, kteří prohlašovali, že kojenecké ústavy budou do 31.12.2013 zrušeny. Ostatně – právě tento televizní výkřik pana ředitele Odboru pro rodinu a dávkové systémy PhDr. Miloslava Macely na podzim roku 2011 mne osobně přímo vyplašil.

Předesílám, že funkční biologická rodina, ať úplná či neúplná, je základní a špatně zastupitelnou jednotkou moderní lidské civilizace. V naší společnosti se však stále častěji stává, že novorozené dítě je předáno z nejrůznějších důvodů do péče kojeneckého ústavu. Po předložení novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí budou následovat další legislativní kroky (Macela 24.8.2011). Dle mého soudu však měly některé kroky předcházet, a to především zákon o dětských centrech z pera pana ministra zdravotnictví Leoše Hegera.

Dětská centra, která se de facto již ve stávajících 34 kojeneckých ústavech České republiky budují, představují moderní podobu péče o zmíněné děti do 3 let věku. Děti zde tvoří několikačlennou skupinu s respektováním sourozeneckých vztahů, jsou vychovávány „tetami“ a představují jakousi rodinnou buňku v rámci celého ústavu apod. Tím je respektována zásada, že tato zařízení mohou v našich poměrech těžko zcela zaniknout.

Pěstounská péče je alternativou, kterou lze jen a jen podporovat, ale máme ony pěstouny v zásobě? Jejich získávání kampaní, náborem, vyšší měsíční odměnou…to přece neslibuje odpovědnou péči pro opuštěné, chronicky nemocné, týrané či zneužívané děti.

„Těchto případů bude navíc ubývat s ohledem na narůstající nezaměstnanost a nárůst % chudoby. U osamělých matek prý představuje až 40%!“

Je zajímavé, že kritika mnoha evropských institucí, že máme příliš mnoho dětí v kojeneckých ústavech a v dětských domovech, není předcházená rozborem příčin, proč tomu tak je. A navíc – sdělují, jaká úskalí má pěstounská péče. Takové poznatky poskytují i z Belgie, Holandska, USA. Upozorňují na riziko častého měnění pěstounů, na nebezpečí týrání, sexuálního zneužívání atd.

Žádná kontrola toto nepostihne, což poznamenávám já. A na tyto problémy již předem upozorňujeme, a to ještě před získáním údajů ze zahraničí.

Co se týká návratu do vlastní rodiny, a to po odstranění příčin přechodného umístění dítěte v ústavní péči, byla bych skeptická. Těchto případů bude navíc ubývat s ohledem na narůstající nezaměstnanost a nárůst % chudoby. U osamělých matek prý představuje až 40% !

Když už se rodiče uchýlí dítě odevzdat do ústavu, musí jít o závažný důvod sociální, ekonomický, morální – a ten k dnešku asi převažuje. Prožíváme morální úpadek celé společnosti, natož pak u lidí málo vzdělaných, málo uplatnitelných, méně zodpovědných, nemajetných, nezaměstnaných, promiskuitních, s malou sociální inteligencí atd.

Pozoruhodný je nárůst těchto debaklů v době, kdy existuje účinná antikoncepce, anebo i možnost interrupce v situacích, kdy početí dítěte je jakýmsi omylem.

„Plán, že výchově pěstounů bude věnováno 42 nebo 72 hodin, opět potvrzuje neuvážené, spíše účelové jednání. Přitom databáze pěstounů ještě neexistuje. Chystá se však nákladná kampaň, jejíž počátky můžeme už nyní sledovat.“

Vraťme se však k novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Jeho bezhlavé předkládání je pro mne píše výrazem spěchu současné vlády, dokud drží pohromadě a má v Parlamentu jasnou převahu koaličních poslanců… A dále: za každým tímto činem lze spatřovat zájem individuální či skupinový, a to například získání budov těchto bývalých kojeneckých či jiných ústavů anebo získání „školného“ za „výuku“ pěstounů v obecně prospěšné společnosti, kterou založil pan ředitel PhDr. Miloslav Macela v r. 2010 a je předsedou správní rady. Plán, že výchově pěstounů bude věnováno 42 nebo 72 hodin, opět potvrzuje neuvážené, spíše účelové jednání. Přitom databáze pěstounů ještě neexistuje. Chystá se však nákladná kampaň, jejíž počátky můžeme už nyní sledovat.

Vytyčený plat podráždil už ty občany, kteří se pěstouny stali a vědí, jak je to s nároky na sociální dávky. To je oficiální zpráva z MFDnes, kde se vypočítává, že by byli nakonec tzv. „ v mínusu“. Plat sice „zajímavý“, ale už žádný nárok na dříve poskytované sociální dávky!

A co argument, že ani pro zdravé děti se dnes pěstounská péče velmi špatně vyhledává?

A co s těmi zdravotně postiženými dětmi, kterých bývá ze stávajících obyvatel kojeneckých ústavů třetina, ba i více? Nepřevažují však postižení tělesná, ale spíše projevy mentálního poškození u dětí alkoholiček, toxikomanek, anebo prostitutek s rizikem HIV pozitivity apod. Pro tyto děti se stává ústavní péče nejspíše trvalou, neboť slouží de facto jako léčebna pro dlouhodobě nemocné pro tuto věkovou kategorii.

Rozhodujícím pramenem poznání a jednání pro ty, jež rozhodují, by měly být zkušenosti lidí, kteří se s celým srdcem těmto problémům léta věnují, tj. čerpat od ředitelů kojeneckých ústavů a jejich spolupracovníků. Jejich dlouhodobá působnost je první známkou toho, že to vše dělají z přesvědčení, že tomu věnují často celé své „já“, včetně části svého soukromí. Je třeba vnímat jejich snahu pro jisté evoluční změny, a to bez předpojatosti, že „… mají strach o svoji existenci… a proto relativní odpor ke změnám ministerským...“ To bychom je urazili, o to jim vůbec nejde. Vždyť by se jistě uplatnili jinde a jinak, například v terénní sociální péči, v kontrolní činnosti apod. Ale museli by do toho jít bez přesvědčení, že je to jaksi mimo.

Závěrem lze konstatovat, že další projednávání předložené novely je možné pouze za předpokladu, že bude předcházet předložení zákona např. o dětských centrech. Jenom to má logiku.

Předseda sněmovního Hospodářského výboru Milan Urban s dalšími poslanci sociální demokracie předložili do Poslanecké sněmovny zákon, který má za cíl snížit výši spotřební daně u pohonných hmot. Reagují tím na stoupající ceny ropy na světových trzích a neúměrně vysokou spotřební daň v České republice, která motivuje občany a zejména velkodopravce k cenově výhodnějším nákupům pohonných hmot v okolních zemích.

V současnosti je v ČR daň z minerálních olejů u motorové nafty 10,95 Kč za litr, u benzínů s obsahem olova do 0,013 g/l činí tato daň 12,84 Kč za litr, a u benzínů s obsahem olova přes 0,013 g/l činí tato daň 13,71 Kč za litr. Navíc je na pohonné hmoty uvalena 20 % daň z přidané hodnoty.

„Výše spotřební daně v ČR se zvyšující se cenou ropy je skutečně destruktivní kombinace pro naše občany i celou českou ekonomiku. Lidé i dopravci nakupují benzín i naftu v okolních zemích a stát přichází o miliardy korun,“ uvádí M.Urban.

Proto M.Urban navrhuje snížení spotřební daně z motorové nafty o 2,50 Kč za litr, u benzínu pak o 1,50 Kč za litr. Podle odborných analýz Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze by tato změna znamenala zvýšení prodeje pohonných hmot až o 23 % a tomu odpovídá adekvátní zvýšení příjmů státního rozpočtu v oblasti spotřební daně.

„Zvýšená tuzemská spotřeba navrhovaného opatření je současně doprovázena dalším efektem - vyšším výběrem daní z přidané hodnoty z důvodu zvýšení objemu prodeje pohonných hmot. Státu by tak po přijetí navrženého zákona vzrostl daňový příjem o 3 až 5 miliard Kč,“ doplňuje M.Urban.

„Jsem přesvědčen, že návrh na snížení spotřební daně u pohonných hmot bude v Parlamentu podpořen napříč politickým spektrem. Cílem tohoto zákona je především podpora české ekonomiky a zabránění zbytečným ztrátám miliard korun, které zaplatí při doplňování pohonných hmot především dopravci okolním zemím,“ dodal M.Urban.

Vzpomínám, jak na loni na jaře premiér Nečas podal prezidentovi návrh na odvolání ministra školství Dobeše. No a on tak neučinil. I když Ústava mu žádný prostor k takovémuto postupu nedává. Český premiér pouze sklopil hlavu. Tento prezident tedy zřejmě stojí nad Ústavou.

Uvědomil jsem si, že na dnešním jednání o nedůvěře vládě mi bude kdosi chybět – prezident České republiky. On je vlastně ten, kdo de facto stojí v čele této vlády. Bez něj by tato vláda nebyla. On by měl slyšet, co se nám na jeho vládě nelíbí a proč jí chceme hlasovat nedůvěru.

Vzpomínám, jak na loni na jaře premiér Nečas podal prezidentovi návrh na odvolání ministra školství Dobeše. No a on tak neučinil. I když Ústava mu žádný prostor k takovémuto postupu nedává. Český premiér pouze sklopil hlavu. Tento prezident tedy zřejmě stojí nad Ústavou. Máme ministra školství, který již vlastně nemá ve své funkci co dělat. Je v ní jen z vůle a milosti Václava Klause, který dal veřejně najevo, že má o jeho výkonu příznivější mínění než ostatní.

Současný prezident je nejvýraznější postava zahraniční politiky této vlády. Bez jeho přitakání si Petr Nečas nedovolil podepsat na evropském summitu tzv. Fiskální dohodu. Nakonec sám řekl jako důvod svého postoje:“ Prezident by to stejně nepodepsal.“

Vzpomínám si také, jak pan prezident sepsul zahraničně-politickou koncepci ministerstva zahraničí. Taky že jí vláda pak nepřijala a pan ministr ji musel přepracovat. Prostě pan prezident umí s vládou pěkně zacvičit.

A když se to mlelo v koalici a její soudržnost tála jako jarní sníh, byl to prezident, který si vůdce koaličních stran svolal, promluvil k nim, urovnal nesváry a dílu koalice požehnal.

Bývaly časy, kdy v minulosti prezidenti chodili do parlamentu. Teď by byl okamžik se k této tradici vrátit, když máme vlastně vládu, jíž je prezident chůvou a opatrovatelem. Z Hradu do podhradí Sněmovní ulice je to pět minut. Diskuse o nedůvěře se protáhne dlouho do večera. Pan prezident by to mohl zvážit…

Na svatého Valentýna ministr práce a sociálních věcí Drábek připustil při jednání Výboru pro sociální politiku v PS PČR, že pakliže budou i v březnu nadále přetrvávat problémy s vyplácení sociálních dávek na úřadech práce, bude to důvod k tomu, aby zvážil svou rezignaci. Zdá se však, že šlo pouze o líbivé růžové řečičky, vzhledem k tomu, že média stále informují o nefunkčnosti systému, ale pan ministr setrvává na svém postu a plánuje další ožebračování lidí.

Ministr práce a sociálních věcí uveřejnil svůj záměr ušetřit stamiliony na výdajích ministerstva dalším „přiškrcením“ výdajů na soc. dávky a reorganizací systému. Shodou okolností v ten samý den přichází Lidové noviny se srovnáním výdajů ministerstev na odměnách nejvyšších úředníků ministerstev za loňský rok. Zdá se, že panu ministrovi skutečně nedělá problém šetřit, je však velký rozdíl, na kom!

Dění na MPSV je praktickým příkladem prohlubování soc. rozdílů v české společnosti přičiněním současné vlády. Privilegovaní získávají milionové odměny a sociálně potřební, jako jsou matky samoživitelky, zdravotně postižení, senioři, stále rostoucí počet nezaměstnaných a další, se nechávají napospas dluhové pasti.

Jak však prohlásila na obranu situace tisková mluvčí ministerstva, náměstci si odměny zasloužili svou tvrdou dřinou. Mnohé úkoly v loňském roce si vyžádaly náročný manažerský výkon – jako například kolaps systému vyplacení dávek na úřadech práce (ÚP), rozdávání zakázek bez výběrového řízení, zprivatizování a vytunelování důchodových fondů, úpěnlivá práce na růstu nezaměstnanosti… I přes nařízení Nejvyššího soudu, však ministerstvo k cifrám nezveřejnilo jména příjemců konkrétních odměn. Můžeme si tak jen domýšlet, kterou asi z cifer byl odměněn 1. náměstek Šiška za svou „skvěle“ odvedenou práci se softwary pro ÚP.

Ačkoli jsou zaměstnanci ÚP pod tlakem a mají zakázáno o skutečném stavu systému informovat, média i v průběhu března sdělují veřejnosti zprávy o nefunkčnosti systémů na ÚP. A proto mi nezbývá než zopakovat: Pakliže máte alespoň trochu cti, pane ministře, odstupte!

Vzhledem k tomu, že náš politický systém neumožňuje vyslovení nedůvěry Poslanecké sněmovny jednotlivým ministrům, poslanci ČSSD mají mou plnou podporu ve snaze o vyslovení nedůvěry celé Nečasově vládě!

Zdeněk Škromach
Místopředseda ČSSD a Senátu P ČR

ČSSD bojuje za demisi Nečasovy vlády a následně přípravu nových spravedlivých demokratických voleb.

ČSSD znova předloží zákon o obecném referendu v Senátu, který dlouhá léta blokuje pravice, včetně Věcí veřejných.

ČSSD nepodpoří církevní restituce, které navrhuje vládní koalice ODS, TOP09 a Věcí veřejných.

ČSSD prosazuje zastavení penzijní, sociální, zdravotnické a školské reformy Nečasovy vlády.

ČSSD nepodpoří ratifikaci smlouvy ACTA podepsané Nečasovou vládou, která zavádí cenzuru na internetu.

ČSSD nepodporovala volbu Václava Klause a nepodpoří jej ani do budoucna.

Nové volby do Poslanecké sněmovny by měly proběhnout společně s krajskými a senátními volbymi v říjnu letošního roku. Nejpozději v únoru příštího roku spolu s přímou volbou prezidenta, kterou prosadila ČSSD. Do té doby by měla být ustavena vláda odborníků na základě širokého společenského konsenzu ve spolupráci se sociálními partnery.

Podpořme naše poslance při hlasování o nedůvěře vládě korupce a rozpočtové nezodpovednosti ODS, TOP09 a Věcí Večejných premiéra Nečase příští týden. Je to nejkratší cesta jak tuto vládu ukončit. Hezký den.

 

_{Zdroj: Facebook Zdeňka Škromacha}

Dočetl jsem se, že mě pan premiér včera na interpelacích, kde se projednávalo čerpání z fondů EU, usadil. Prý se mu to povedlo větou: „Tento špatně fungující auditní systém byl vymyšlen a certifikován samozřejmě na ministerstvu financí v letech 2005-2006, čili ten, kdo nese odpovědnost, se jmenuje Bohuslav Sobotka.“

Je to marné, je to marné, je to marné. Včera jsme krátce před interpelacemi vyzvali pana premiéra, ať probůh ve svých odpovědích říká pravdu a nezneužívá toho, že na něj nemůžeme reagovat. To co pan premiér řekl, je prostě lež. Dá se snadno ověřit, že systém byl certifikován až za Topolánkovy vlády. Podobné je to s další útočnou střelou, kterou vyslal premiér na sociální demokraty. Údajně za všechno můžeme my, protože jsme schválili příliš mnoho operačních programů. To by bylo tuze jednoduché. Ve skutečnosti máme země, které mají stejné množství operačních programů jako my – například Polsko nebo Portugalsko – a čerpají bez větších problémů. Pak naopak máme země, která mají operačních programů méně – jako Rumunsko či Bulharsko – a mají potíže podobné našim. Ve skutečnosti nejde ani tak o počet programů jako o efektivnost veřejné správy v té či oné zemi. Naše problémy jsou projevem úpadku veřejné správy.

Teď slyšíme, že problém neexistující kontroly evropských peněz se má vyřešit centralizací na ministerstvu financí. Trochu naivní představa. Je sice pravda, že audit na úrovni ministerstev nefungoval, protože na ministerstvech je bossem ministr, a pokud auditor na něco přišel, tak mu stačilo pohrozit, že by taky mohl vyletět. Nicméně co nám prozatím předvedl auditní orgán na ministerstvu financí? Pamatujeme si, že by někdy nějaký evropský projekt nezcertifikoval? A když se pak ukázalo, že projekt je vadný a že ho Evropská komise nezaplatí, tak se do dokrylo ze státní kapsy. V roce 2011 nám takto Evropská komise neproplatila třináct miliard.

U nás zásadně neplatí, že když někdo rozkrade evropské peníze, tak bude potrestán. U nás platí, že to vždy zaplatíme z veřejných peněz. Jen vláda pak zase přijde do Sněmovny s tím, že deficit roste, a proto musíme zvýšit DPH na potraviny, zmrazit důchody či něco podobného.

Ministr Kalousek teď pěkně pláče v médiích, jaká to velká odpovědnost na něj čeká, až se audit přesune na jeho úřad, ale je statečný a vezme to břímě na sebe. Prý ještě do konce pololetí o tom musí jednat a rozhodnout vláda a prvního ledna příštího roku můžeme novou podobu auditu spustit. Tak už víme, co chystají na komisaře Hahna, až ve čtvrtek přijede do Prahy. Prostě se jednoduše hraje o čas a koule problému se bude valit za horizont.

Ti všichni, kteří jezdili dosud do Bruselu a ujišťovali tam úředníky, že je všechno v pořádku, v tom budou pokračovat. Nikdo žádnou odpovědnost nevyvozuje z toho, že se tu spousta peněz vyhazuje oknem. Všichni si přejí Brusel uchlácholit a pojedeme dál močálem temným okolo bílých skal.

Tahle se ale můžeme dožít toho, že Brusel opravdu čerpání definitivně zastaví. Už v této chvíli je jasné, že budeme významně a masivně tratit. Katastrofální úroveň čerpání prostředků přímo nebo nepřímo zasáhne všechny projekty, zejména obce (propadnou termíny N+2). Už dnes vysoký rozpočtový deficit bude bobtnat o další desítky miliard, které nám Brusel neproplatí. Tu nejnižší hranici ztrát dnes vidím na zhruba třiceti miliardách, ta horní může být 80-100 miliard. Odpovědnost nese celá vláda a především premiér, který mě tak pěkně usadil.

Oceňuji iniciativu senátního výboru pro životní prostředí, který představil rozumné kompromisní řešení, které přistupuje k poplatkům racionálně, jak ve výši sazeb, tak i v rozložení jejich navyšování do jednotlivých let.

Znečišťování ovzduší a vypouštění emisí je velkým problémem životního prostředí. Proto jsem velmi rád, že senátoři při svém hlasování „napravili“ nepochopitelné a z mnoha stran kritizované rozhodnutí sněmovny, která zrušila poplatky za znečišťování ovzduší škodlivými látkami. Doufám, že dolní komora při dalším schvalování tohoto zákona bude respektovat většinový postoj Senátu a poplatky budou zachovány.

Oceňuji iniciativu senátního výboru pro životní prostředí, který představil rozumné kompromisní řešení, které přistupuje k poplatkům racionálně, jak ve výši sazeb, tak i v rozložení jejich navyšování do jednotlivých let. Domnívám se, že takto pozměněný návrh zákona, který zároveň zahrnuje úlevy pro podniky, které budou investovat do modernizace svých provozů a využívat nejlepší dostupné technologie (BAT), je přijatelnou podobou i pro dotčené firmy.

Motivační funkce poplatků je představiteli průmyslového odvětví často desinterpretována, když je užíváno přehnaných výrazů jako „snižování konkurenceschopnosti“ či „likvidační následky“. Cílem poplatků není z průmyslu odčerpávat finance, ale přimět podniky k přechodu na ekologičtější provoz, který bude více ohleduplný jak k životnímu prostředí, tak k lidskému zdraví.

Samozřejmě si uvědomuji, že průmysl není jediným zdrojem znečištění ovzduší a velký podíl na současném neuspokojivém stavu má i hustá doprava a vytápění domácností, ale roli průmyslu v celkovém objemu škodlivin není možné zlehčovat. Pravidla regulace vypouštění emisí a poplatky za nedodržování stanovených limitů jsou proto nutné.

Apeluji nyní na poslance, kteří budou znovu posuzovat tento velmi důležitý zákon, aby opětovně nepodlehli silné průmyslové lobby a upřednostnili při svém rozhodování ochranu životního prostředí a čistý vzduch pro obyvatele naší republiky.

Jiří Zimola
Hejtman Jihočeského kraje a stínový ministr životního prostředí

Jestli se o kupónové privatizaci mluvilo jako o největším podvodu dvacátého století, tak největším podvodem století jednadvacátého je způsob, jakým tato vláda administruje prostředky z evropských fondů. Společné je, že se obrovské sumy peněz přesouvají bez informací a bez kontroly.

Každý podvod ale nakonec praskne. I když premiér Nečas o tom zatvrzele odmítá ve Sněmovně mluvit, tak už díky informacím z Evropské komise víme, co se právě děje.

Od 9.3. nebude možné v Bruselu předkládat žádné žádosti o platby za Českou republiku. Pokud je pošleme, tak se neproplatí. Tento stav bude trvat až někdy do června, do kdy se bude čekat, že zjednáme nápravu. Jedná se o zhruba půl bilionu korun, ze kterých bylo doposud České republice proplaceno pouhých sto třicet osm miliard.

Je to mimořádná situace a Evropská komise k takovým opatřením přistupuje velmi nerada. Nejde už o nepořádek v dílčích věcech nebo v jednotlivých programech. Jde o zásadní systémovou poruchu, o neschopnost vykonávat odpovídající kontrolu nad tím, jak se zde utrácejí evropské finanční prostředky. Prostě se nám tady evropské peníze tiše rozkrádají.

Na to, že vláda neumí čerpat finanční prostředky a že systém je v nepořádku, upozorňujeme vládu rok a půl. Svolávali jsme kvůli tomu mimořádné schůze, zařazovali mimořádné body, nabízeli spolupráci na nápravě a hledání komplexního řešení. Odpovědí byl vždy smích a mlčení.

Je to poněkud absurdní, že Sněmovna zasedá, jedná o různých věcech, a vládní koalice odmítá hovořit o tom nejdůležitějším – o ohrožení čerpání ohromných finančních prostředků, které na základě smluv máme čerpat z EU a kde jsme nedodrželi to, co bylo naší povinností.

To vše se děje v situaci, kdy vláda hlásí, že bude muset propustit sedmnáct tisíc učitelů, tisíce policistů, hasičů, ceny léků stoupají tak rychle, že stále více občanů dnes léky odmítá s tím, že na ně nemají. Tady máme projekty za 569 miliard, které byla ochotna EU zaplatit, často se jedná o životně důležité věci, jako je oprava dopravní infrastruktury, opravy ve školách apod. Uvedu příklad. V Moravskoslezském kraji se investice do dopravní infrastruktury skládají z 50 milionů, které jsou z běžného rozpočtu, a z 500 milionů, které jsou z evropských fondů. Pokud se zhroutí toto financování, nemáme prakticky z čeho opravovat silnice.

Za to, co se stalo, musí být vyvozena něčí odpovědnost. Odpovědní jsou ministři, příslušní náměstci, vrcholnou odpovědnost samozřejmě nese premiér, který nekonal, přestože byl opakovaně na vážnost situace upozorňován. Unikátní je, že ani za současného stavu nehodlá o této věci ve Sněmovně jednat. Přitom rozhodnutí Evropské komise pozastavit čerpání evropských dotací má přímý dopad na naši legislativní práci. Ministr financí Kalousek předkládá ve Sněmovně novelu zákona o finanční kontrole, která je ve světle toho, co se děje, jasně nevyhovující. Tato novela vůbec neřeší otázku nezávislosti auditních orgánů. Kontrola a audit tu splývají v mlze. Zákon koncentruje rozhodování na ministerstvu financí, z kontroly se stává spíš mocenský nástroj než autonomní nezávislá složka.

V této zemi, pokud někdo nemá dvě účtenky, tak jde sedět. Ale pokud někdo zašantročí či ukrade miliardy, tak to zůstává bez odpovědnosti a bez postihu. Evropská komise nám vytýká naprosté personální selhání. Lidé, kteří by měli evropské fondy spravovat, jsou neustále vyměňováni a nakonec zcela nekompetentní. Přichází nám draho, že nedošlo k aktivaci zákona o státní službě.

Evropské komisi došla trpělivost. Trpělivost došla i nám. Také proto jsme podali návrh na hlasování o nedůvěře vládě.

Zdeněk Škromach, místopředseda ČSSD a Senátu P ČR - záznam projevu na půdě Senátu 14.03.2012 k zákonu o pozemních komunikacích

Žádné referendum nechceme, o přímou demokracii ve skutečnosti nestojíme, odmítáme, co jsme slíbili. Takový vzkaz občanům naší země vyslali poslanci vládní koalice, když na dnešním jednání Poslanecké sněmovny zablokovali návrh zákona ČSSD na zavedení celostátního referenda.

Sociální demokracie považuje hlasování poslanců ODS, TO09 i Věcí veřejných, kdy se tyto strany zaštitovaly falešnými předvolebními sliby o posilování a prosazování přímé demokracie, aby pak v klíčové chvíli odmítly podpořit zavedení referenda, za pokrytectví, za podvod na voličích a občanech naší země.

Ukazuje se, že předseda ODS a premiér Petr Nečas hrál s občany nečistou hru, když ještě před pár týdny horlivě prosazoval referendum jako nejlepší možný nástroj pro rozhodování občanů o zavedení eura i přístupu ČR k fiskální smlouvě EU. Nyní se ke svým slovům nezná a svým hlasováním proti návrhu ČSSD - zákonu o obecném referendu - jen dokazuje ztrátu jakékoli důvěryhodnosti pro stanoviska svá i stanoviska vládní.

ČSSD zásadně odmítá toto pokrytecké a falešné chování vládních zástupců. Referendum považujeme za důležitý nástroj přímé demokracie a prohloubení občanské angažovanosti ve veřejném životě. Proto ČSSD bude uzákonění celostátního referenda všemi svými silami navzdory odmítavým reakcím vlády P.Nečase nadále prosazovat. Jsme připraveni předložit tento zákon v nejbližší době v Senátu Parlamentu ČR.

Transparentní výběrové řízení a hlavní kritérium odbornost. Takové musí být podle ČSSD podmínky při výběru nového ředitele Správy železničních dopravních cest.

„Budoucí šéf nesmí být nijak svázán s žádnou politickou stranou ani lobbistickou skupinou,“ upozorňuje stínový ministr dopravy a hejtman Plzeňského kraje Milan Chovanec. Jen tak bude možné zachovat nezávislost této státem zřízené organizace, která ročně hospodaří s více než 20 miliardami korun. ČSSD je přesvědčena, že více než rok a půl trvající situace, kdy je místo ředitele SŽDC pouze dočasně obsazeno, je destabilizujícím prvkem pro celou železniční dopravu.

Je nepřijatelné, aby nadále na ministerstvu dopravy pokračovala praxe, kdy jsou do klíčových pozic obsazováni spříznění politici a odbornost je nahrazována mírou loajality k vedení úřadu a jeho šéfovi.

„Očekávám, že k personálním otázkám přistoupí ministr Dobeš zodpovědně. Nekompetentní lidé na vysokých postech v oblasti dopravy jsou totiž také jedním z důvodů, proč ministerstvo nedostatečně čerpá peníze z fondů EU. Aniž bych znal či preferoval kohokoli, kdo se do výběrového řízení přihlásí, je nutné, aby budoucí šéf SŽDC měl nejen požadované vzdělání, ale i odpovídající erudici a zkušenosti s řízením velké firmy. Jen tak si získá nutný kredit v očích odborné veřejnosti a přirozenou autoritu uvnitř podniku,“ uvedl Chovanec.

Právě profesní profil byl předmětem dlouhodobé kritiky dočasně jmenovaného Pavla Habarty.

„Podmínce výběrového řízení, že úspěšný uchazeč musí být starší než 21 let, přesně nerozumím. Jen doufám, že ministerstvo nebude vybírat nového ředitele SŽDC podle karbanického hesla oko bere,“ dodává Milan Chovanec.

PZ: Pane místopředsedo, kolik sociálních demokratů na ústředním výboru hlasovalo proti poplatků za pobyt v nemocnici?

Bylo to poměrně málo. Nezmám přesná čísla, ale mohlo to být asi 20 přítomných sociálních demokratů, zatímco pro poplatek hlasovalo zhruba okolo sedmdesáti členů ÚVV ČSSD.

PZ: Vy jste hlasoval proti. Proč?

Jsem přesvědčen o tom, že náš program jednoznačně je proti tomuto způsobu poplatků a má to i sociální dopady. V zásadě – jestliže jsme měli před čtyřmi lety, jako nosné heslo, zrušení všech poplatků ve zdravotnictví, tak prolamovat tuto bariéru jedním poplatkem znamená nebezpečí, že nezůstane u jednoho poplatku.

PZ: Proč tedy byla většina pro?

To je otázka spíše na ně.

PZ: Na druhé straně David Rath a nejen on poplatky za pobyt v nemocnici připouštěl už dříve...

Rozuměl jsem tomu, že jsou to prostředky pro nemocnice, což lze pochopit. Na druhé straně je zde onen aociální aspekt a s tím mám problém. Ale hlavní problém vidím v tom, že zaujímáme v programu nějaký postoj a potom jednou vysvětlujeme, že jedny poplatky zachováme a podruhé, že je budeme rušit. To byly dvě věci, v nichž byly postoje jasné – zrušení poplatků ve zdravotnictví a nezavedení školného. Pokud jde o peníze pro zdravotnictví, tak si myslím, že jsou možnosti v oblasti pojištění, tak poplatků státu za osoby osob nevýdělečně činných.

PZ: Myslíte zvýšení zdravotního pojištění?

Pokud by to bylo nezbytné, tak určitě. V této chvíli je to ale spíše hledání vnitřních zdrojů, protože peněz do zdravotnictví jde relativně dost. A právě zvýšení poplatku za nevydělečně činné osoby.

(Jiří Kouda, foto: prvnizpravy.cz)

96 000 000 000 korun doprava každoročně generuje jako příjem do státního rozpočtu.

Odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec je 42. Díky knize Stopařův průvodce po Galaxii navíc víme, že se s tím nedá nic dělat. Podobným magickým číslem disponuje i rezort dopravy. Je to číslo 96. Přesněji 96 miliard.

96 000 000 000 korun doprava každoročně generuje jako příjem do státního rozpočtu. K uvedené částce se dostaneme prostým součtem spotřební daně z minerálních olejů, mýta a dálničních známek a silniční daně (80mld + 11mld + 5mld). Právě tyto prostředky by se měly do dopravy transparentním způsobem vracet zpět. Proč se tak neděje, dobře ví zřejmě jen šéf tohoto rezortu a jeho kolega z financí. Rozhodování o dopravních stavbách, a především o jejich financování, je totiž již několik let spíš politickou hrou, která je rámována různými lobbistickými tlaky a zájmy, namísto důrazu na potřebnost, smysluplnost a odbornost.

Vládní programové prohlášení je jen cárem papíru!

96 000 000 000 korun byla v roce 2010 výše investic do dopravní infrastruktury. Tuto částku se představitelé vlády zavázali zachovat a potvrdili to podpisem ve svém programovém prohlášení. Meziroční pokles v řádu 30 mld. Kč, kterého jsme byli svědky v loňském roce a počítá se s ním i letos, je tak zcela jednoznačným porušením těchto garancí a slibů. Zcela bezprecedentní jsou pak mnohonásobně vyšší škrty, které kabinet v příštích letech chystá. Výmluvy na globální krizi jen potvrzují naprostou bezradnost a nekoncepčnost vládních kroků. Právě investice do dopravní infrastruktury jsou totiž všude ve světě využívány jako motor k znovu nastartování ekonomiky. Přičteme-li k tomu trestuhodnou neschopnost čerpat peníze z dotačních titulů EU, jejímž výsledkem je, že nedostavíme prioritní a klíčové dopravní tepny a navíc budeme vracet desítky miliard korun, je zřetelné, že se rezort dopravy motá v bludném kruhu. Na jeho počátku je nesystémovost a na jeho konci zoufalství. Důsledkem toho, že neexistuje žádný racionální, natož pak dlouhodobý, plán a strategie je, že sháníme pokoutně peníze na dostavby silnic bez jakékoli návaznosti. Stavíme silnice odnikud nikam. Právě takové je bohužel i směřování ministerstva dopravy.

Přehoďme výhybku a vraťme se zpět ke kořenům!

Odbornost musí být pro práci v rezortu dopravy prioritní. Celý rezort je nutné odpolitizovat a zbavit nánosu bahna a špíny. Jen díky odborníkům a profesionálům je pak možné připravit dlouhodobou a strategickou koncepci. Plánování je alfou a omegou každé malé firmy, nadnárodní společnosti i státu. Neznám ani jeden jediný důvod, proč by měl být rezort dopravy výjimkou.

Chci, aby tento koncepční dokument následně prošel řádnou oponenturou a byl postoupen k široké diskuzi odborné i laické veřejnosti. 96 000 000 000 korun je magické číslo. Nesmí se s ním však dělat hazardní kouzla a čáry. Musí sloužit ve prospěch výstavby a údržby dopravní infrastruktury. Ten, kdo tuto základní logiku nepochopil, nemůže dělat a řídit vůbec nic, co s dopravou souvisí.

Milan Chovanec
Hejtman Plzeňského kraje a stínový ministr dopravy

Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) dnes představilo další ze svých nápadů na podporu ekonomických zájmů ČR v zahraničí. Již poněkolikáté se přitom snaží v této věci nastavit model vzájemné spolupráce s ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO). A poněkolikáté jsme svědky krachu této snahy o jakoukoli koordinaci zahraniční hospodářské politiky současné vlády.

Oba resorty totiž nedokážou konstruktivně komunikovat. MPO předložilo údajně nový plán či koncepci na působení ekonomických diplomatů na našich zastupitelských úřadech v zahraničí, MZV však tvrdí, že tento návrh s ním nebyl po linii obou ministerstev oficiálně konzultován. Z neformálních vyjádření představitelů MZV vyplývá, že z kompetenčního a formálního hlediska není možné, aby MPO navrhovalo vlastní koncepci bez předchozích konzultací s MZV. Z obsahového hlediska kritizuje MZV návrh za příliš „obecný“, po přeložení z politického žargonu tedy za takový, co nepřináší nic nového.

Pikantní je skutečnost, že spor je veden zatím v nezávazné rovině mezi ministrem průmyslu a obchodu Kubou a náměstkem ministerstva zahraničí Dubem, tedy mezi členy ODS. Ukazuje to na neschopnost jedné ze stran vládnoucí koalice vést efektivní odbornou komunikaci mezi vysokými vládními funkcionáři vlastní strany. Současně se jedná o zjevné nepochopení pravidel meziresortní vládní koordinace, což předpokládá alespoň minimum vzájemné komunikace. Premiér Nečas se v této chvíli tváří, jako by se ho tento problém snad vůbec netýkal. Je to ale právě on, kdo má na této situaci zcela zásadní podíl, je to totiž předseda vlády, kdo by měl nést z titulu své funkce koordinační roli mezi znesvářenými resorty.

Výsledek? Mlčení. Škody, které z této neschopnosti koordinovat základní ekonomické zájmy státu plynou, pak dopadají ve svém důsledku na veřejné rozpočty a tedy přímo i na občany ČR.

V zásadě ale při dnešním stavu vládní nečinnosti a chaosu nejde až tak o nic překvapivého. Vláda již dlouhodobě prokazuje svou neschopnost či neochotu hájit české národní zájmy i v ekonomické oblasti, což se aktuálně projevuje v plné naléhavosti téměř fatální situací při nečerpání evropských dotací. Nyní potenciálně hrozí ČR další hospodářské ztráty při neschopnosti nebo ignoranci dvou resortů domluvit se na efektivní ekonomické diplomacii.

ČSSD proto vyzývá premiéra Nečase a oba resorty – MZV a MPO, aby urychleně předložili do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR návrh nové úpravy výkonu ekonomické diplomacie, která by maximálně efektivně zajišťovala a prosazovala hospodářské zájmy ČR v zahraničí.

ČSSD je přesvědčena, že ekonomická diplomacie musí být součástí dlouhodobé koncepce zahraniční politiky bez ohledu na současnou vládní ideovou a politickou orientaci. Hospodářské zájmy ČR nesmí podléhat momentálním konjunkturálním zájmům a politickým sporům uvnitř vládnoucí koalice.

Snaha zmrazit důchody a zvýšit DPH povede nejspíš k tomu, že si tuto vládu lidé zapamatují jako vládu, která je chtěla ožebračit.

Zamýšlím-li se nad současnou vládou, říkám si, jak si ji budou asi lidé pamatovat. Ve světle posledních vládních návrhů si říkám, že v dobrém to asi nebude.

Hodně lidí si ji zapamatuje i jako vládu, která se chystala zatočit s korupcí, ale nějak se jí to nepodařilo. Otázkou je, zdali se s ní chystala zatočit doopravdy, anebo jenom na oko. Řekla bych, že jediné, co v boji proti korupci tato vláda dokázala, je vynalezení pojmu odklánění peněz. Copyright na tento termín má jeden její bývalý ministr.

Vzpomínat se na tuto vládu bude i jako na vládu, která není schopná čerpat evropské dotace. Jde o peníze, které mohou být použity na zvelebení této země. Těžko říci, zdali je páni ministři nečerpají z lenosti, anebo z neschopnosti.

Je to také vláda, která po dvaceti letech dokázala vyhnat do ulic tisíce studentů. Snaha omezit akademické svobody a rozdělit občany na ty, kteří si mohou finančně dovolit vystudovat a na ty, kteří kvůli nedostatku peněz na vzdělání nedosáhnou, zafungovala jako katalyzátor studentských protestů. I tohle si budou lidé pamatovat.

Nejvíce si ovšem lidé tuto vládu zapamatují coby vládu, která přestala dbát na blaho a názory občanů této země a tím pádem ztratila svou legitimitu. Je přitom úplně jedno, že se drží moci zuby nehty, navzdory přání občanů. Ostatně i tohle si budou lidé pamatovat.

Jana Vaňhová
Hejtmanka Ústeckého kraje

Volební úspěch SMERu-SD a Roberta Fica je jasnou výzvou a povzbuzením nejen ČSSD, ale i evropské sociální demokracii.

Pro mně osobně je jasným impulsem k intenzivní debatě o postupném sjednocování české levice, toto tema se stává velmi aktuální. Jedině takový postup umožní, přibližit se v budoucnu k neuvěritelným 45% voličské podpory, které Robert a Smer-sd na Slovensku získali a umožní také v České republice sestavit vládu, která bude mít za cíl obhajobu a dalsi budovani a rozvoj moderního a efektivního socialního státu.

V opozičnich lavicích levice může bohužel jen smutně přihlížet destrukci sociálniho státu, privatizaci veřejných služeb či snáze přenášet daňové břemeno nespravedlivě na středně a nízkopříjmové skupiny obyvatel, včetně sociálně nejcitlivějších-seniorů a rodin s dětmi.

Udělám vše proto, aby i ČSSD dosáhla v budoucnu dvojciferný volební výsledek začínajicí čtyřkou a SMER-SD a Robert Fico budou přitom mými velkými vzory.

_{Zdroj: Facebook Michala Haška}

 

ČSSD srdečně gratuluje svému partnerovi, SMERU - slovenské sociální demokracii Roberta Fica, k unikátnímu volebnímu vítězství, které umožní v sousední zemi rychlý vznik silné, stabilní a proevropské vlády, reprezentující sociálně demokratické principy solidarity a sociální spravedlnosti. SMER dosáhl historicky nejlepšího volebního výsledku ze všech slovenských politických stran od vzniku samostatného státu v roce 1993. Současně se jedná o jeden z nejlepších výsledků evropských sociálních demokratů ve všeobecných volbách za posledních deset let.

Slovenské volby, kterým předcházela mimořádně ostrá volební kampaň, lze vnímat současně i jako určitý signál dalšího směřování společnosti ve střední Evropě. Slovenští občané ve volbách jednoznačně odmítli pravicovou politiku a její nespravedlivé sociální reformy, odmítli dále nést rizika neoliberálních ekonomických experimentů a odmítli rovněž populismus, snažící se těžit ze současných problémů eurozóny.

Nucený odchod tisíců hasičů a policistů bude znamenat ochromení činnosti profesionálních hasičských i policejních stanic, někde také jejich úplné zrušení. Takový postup považuji za nepřijatelný, neodůvodnitelný a destruující základní funkce státu v území.

Dnešní média přinesla velmi vážné a znepokojující informace o uvažovaných restrikcích v bezpečnostních sborech, konkrétně o možném propouštění příslušníků Policie ČR a Hasičského záchranného sboru ČR a to v řádech tisíců. Takový výhled mají obsahovat interní analýzy a scénáře, které směřují na stůl ministra vnitra Jana Kubiceho. Jako předseda Asociace krajů ČR i hejtman Jihomoravského kraje jsem takovými úvahami v resortu Ministerstva vnitra zděšen a vážně znepokojen, protože znamenají fakticky významné snížení funkčnosti Integrovaného záchranného systému ve všech regionech ČR a mohou ohrozit bezpečnost našich občanů.

Nucený odchod tisíců hasičů a policistů bude znamenat ochromení činnosti profesionálních hasičských i policejních stanic, někde také jejich úplné zrušení. Takový postup považuji za nepřijatelný, neodůvodnitelný a destruující základní funkce státu v území. Ministr vnitra, který připustí rezignaci na zajištění základní bezpečnosti občanů a dostupnosti policie a hasičů, by měl sám rezignovat, pokud nedokáže vlastní resort a jeho fungování obhájit a zajistit. Protože hejtmani spoluzodpovídají za Integrovaný záchranný systém v regionech a v době krizových situací, např. živelných katastrof, jej řídí, požaduji co nejdřívější jednání ministra vnitra, policejního prezidenta a ředitele Hasičského záchranného sboru ČR se všemi hejtmany, kde budeme seznámeni s aktuální situací i se skutečnými záměry budoucnosti Hasičského záchranného sboru ČR a Policie ČR jako klíčových složek Integrovaného záchranného systému ve všech regionech ČR v příštích letech. Zároveň žádám ministra vnitra o poskytnutí všech připravovaných podkladů a analýz, na základě kterých má být rozhodováno o budoucnosti bezpečnostních sborů v resortu Ministerstva vnitra ČR.

Zdůrazňuji, že zájmem hejtmanů je zajištění bezpečnosti občanů ve všech regionech a dobře fungující Integrovaný záchranný systém, včetně Hasičského záchranného sboru ČR a Policie ČR.

Michal Hašek
Hejtman Jihomoravského kraje

Koleje se nespojí a eurozóna se stane novým gravitačním jádrem spojujícím pouze ty státy, které přistoupí na hlubší hospodářskou integrací a nová pravidla hry.

V roce 2004, když jsme vstoupili do Evropské unie, tak jsme si chvíli mohli myslet, že nebezpečí periferizace střední Evropy je zažehnáno. Byl to klam. Kus viny je možná také na nás, že jsem dostatečně nepochopili členství v EU jako příležitost. Ukázalo se, že je pro nás velký problém naučit se pohybovat v evropských strukturách, obsazovat místa svými lidmi, naučit se prosazovat zájmy. Nebyla nám ani dopřána dlouhá učednická léta, protože už v roce 2008 přišla světová krize. Ta začala v Evropské unii oslabovat všezahrnující hodnotový přístup k členským státům. Hledá se řešení, prosazuje se ekonomizující přístup, roste role klíčových aktérů – Francie a především Německa. V EU dochází k posilování tendencí k vícerychlostní Evropě, k budování „angažovaného jádra“. Prostě vytváření nové evropské bipolarity. Další vývoj může původní myšlenku jednotné a celistvé Evropy vážně ohrozit.

„Fiskální dohoda“, výsledek posledního summitu, trochu připomíná historii Schengenské dohody z roku 1985. Není součástí primárního práva EU, jde o samostatnou mezivládní dohodu, a proto není ke vstupu v platnost vyžadována ratifikace všemi signatáři stávajících smluv EU. Je pravděpodobné, že bude ratifikována dostatečným počtem zemí, protože požadované minimum, je alespoň dvanáct států eurozóny. Ovšem tím celý příběh teprve začne! Pojede se po dvou kolejích. Jednou kolejí bude primární právo EU a druhou eurozóna a její pravidla. Když to půjde dobře, tak se po určitém čase koleje znovu vrátí do jedné. Stejně, jako to bylo u Schengenské dohody, bude i fiskální pakt po několika letech začleněn do primárního práva (Velká Británie například dostane výjimku z možné budoucí daně z finančních transakcí).

A pak je tu druhá možnost. Koleje se nespojí a eurozóna se stane novým gravitačním jádrem spojujícím pouze ty státy, které přistoupí na hlubší hospodářskou integrací a nová pravidla hry. Význam původní Evropské unie pak bude klesat. Stejně jako bude klesat vliv a politický význam států, které zůstanou mimo eurozónu.

Na poslední summitu Česká republika k tomuto rozchodu a možné budoucí dezintegraci poměrně výrazně přispěla. Pokud by totiž zůstala stranou dohody jen Velká Británie, nebylo by to vzhledem k jejím specifickým zájmům až tak velké překvapení a hledala by se cesta řešení. Tím, že jsme se k ní přidali, vznikl model 25+2, což je jakýsi zárodek vícerychlostní podoby Evropy.

Ukazuje se, že integrace Evropy a hledání jejího budoucího směřování je otevřený proces. U některých politiků evropského západu může i růst pokušení ponechat některé části Evropy svému osudu. Zvažuje se například, co s Řeckem: Držet v EU, či nedržet? Co je dražší? Ale otázka Řecka není jen úzce ekonomická věc. Hodit Řecko přes palubu může přivodit vyhrocení politické situace v Řecku, může přivést k moci nějakou novou vládu plukovníků a ve svých důsledcích destabilizovat celou jihovýchodní politiku EU, eskalovat kyperský problém a vztahy mezi Řeckem a Tureckem. Celý jeden segment Evropy se najednou může posunout jinam.

Role České republiky by měla být právě opačná, než jsme předvedli na posledním summitu. Měli bychom bránit jakoukoli tendenci k periferizaci střední a východní Evropy. Neměli bychom posilovat ty, kteří mají už delší dobu dojem, že s některými postkomunistickými státy se do budoucna příliš počítat nedá. Právě my jsme měli trvat na tom, že je třeba hledat řešení pro celek Evropy a nepřipustit žádné štěpení. Žije v omylu, kdo si myslí, že nás bude někdo přesvědčovat, pokud budeme chtít jít stranou. Nálada je taková, že o potížisty a nerozhodné nebude velký zájem. Je to ale zrádné pokušení, podlehnout odstředivým silám a myslet si, že z bouře se zachrání loď, která se bude zbavovat zátěže na palubě.

Je obrovská lež si myslet, že zkušeností evropské krize je, že musíme rezignovat na solidaritu a kooperaci. Nejvážnějším úkolem Evropské unie v současné krizi naopak je najít řešení dostatečně solidární a kooperativní, aby udrželo EU pohromadě.

Český premiér před pár dny na ideové konferenci ODS řekl, že sociální stát je v krizi. Pravda je spíš taková, že vlády, jako je ta Nečasova, dělají vše pro to, aby sociální stát do krize dostaly. Snižují odvody do sociální sféry a devastují základní funkce státu. Jak je to s tou údajnou krizí sociálna v Evropě? Kuriózní je, že země s vysokými sociálními výdaji zvládají krizi daleko lépe než ty s nízkými. Příkladem jsou státy jako Švédsko (33% HDP), Finsko (32%), Německo (30%). Naopak do krize se dostaly ty země, jejichž sociální výdaje jsou často hluboko pod evropským průměrem 27% HDP na sociální výdaje. Země jako Irsko, pobaltské státy, Řecko, Portugalsko mají poměrně nízký podíl sociálních plateb. Nejvyšší podíl sociálních výdajů z těch zemí, co se potýkají s problémy, má Itálie (25%). Rozsah sociálního státu ve vyspělých zemích Evropy nehraje primární roli jako faktor vyvolávající dluhové problémy. Navíc by bylo zajímavé zkusit kvantifikovat výnosy, které přinášejí veřejné finance k ekonomické a politické stabilitě. Dobrá úroveň vzdělanosti a zdravotní kondice je určitě obrovský přínos pro podnikání a práci. Sociální smír přitahuje investory. Kdo dokáže spočítat škody způsobené například tím, že růst nezaměstnanosti posiluje tendenci k rozpadu rodin. Tak přestaňme vyprávět ty pohádky, jak krizi způsobily veřejné a sociální výdaje.

Udržet evropský sociální model by mělo být úkolem i pro nás tady ve střední a východní Evropě. I přesto že v něm zdaleka nehrajeme dnes první housle: sociální výdaje jsou v ČR hluboko pod průměrem členských států EU, zhruba na úrovni 18-20%. Přitom evropský typ společnosti je výsledek civilizačně-kulturního vývoje, ze kterého jsme sice po určité období vypadli, ale na kterém bychom se měli chtít podílet. Měli bychom se společně s ostatními snažit překonat problémy, před kterými Evropská unie stojí a neměli poslouchat Václava Klause, který říká, že EU je nám překážkou a brzdou. Neměli bychom připustit, abychom z tohoto vývoje vypadli někam na okraj. Bylo by obrovským neúspěchem, pokud bychom se znovu ocitli v podřízeném vztahu k západu, v jakém jsme byli ve druhé polovině 90.let. Nemáme banky ani zvláštní diplomatické vztahy, jako mají Švýcaři, byli bychom pouze periferií Evropy.

Lubomír Zaorálek
Místopředseda ČSSD a Poslanecké sněmovny

ČSSD žádá vládu P. Nečase, aby zahájila postupné zvyšování minimální mzdy s tím, že první krok by měla vláda učinit od prvního července letošního roku. Roční růst minimální mzdy by se měl podle názoru ČSSD pohybovat mezi 400-500 korunami.

Zatímco vlády ČSSD pravidelně zvyšovaly výši minimální mzdy - od roku 2001 do roku 2006 se zvýšila z 5000 korun na 7955 korun, pravicové vlády se k zaměstnancům otočily zády - přestaly minimální mzdu zvyšovat úplně. K jedinému zvýšení došlo od 1. 1. 2007 a to o 45 korun! 45 korun za pět let!

Od té doby uplynulo pět let a minimální mzda činí stále 8 000 korun hrubého. Navzdory této skutečnosti se zvýšila v letech 2007-2011 průměrná mzda o 2782 Kč, tedy o 13,2%. Stejně tak stoupala inflace, od roku 2007 do roku 2011 stoupla o 13,5%!

Dopady chybné pravicové politiky a nezvyšování minimální mzdy jsou zcela zřetelné: kupní síla české minimální mzdy je už nyní za slovenskou, polskou i maďarskou minimální mzdou, ačkoliv tyto země mají nižší životní úroveň než Česká republika.

Jsme jedinou zemí v Evropské unii, kde tak dlouho nedošlo ke zvýšení minimální mzdy!

ČSSD je přesvědčena, že minimální mzda by měla plnit svou motivační roli a proto je nutné její pravidelné zvyšování. Má zároveň chránit zaměstnance před hrozbou chudoby a měla by mu také zajišťovat vyšší životní úroveň, než kdyby žil ze sociálních dávek. Motivační role je tím vyšší, čím větší je rozdíl mezi životním minimem a minimální mzdou. Zatímco životní minimum se za 5 let zvýšilo, minimální mzda zůstává stále stejná. Zvyšování minimální mzdy zároveň omezuje daňové úniky tam, kde se část mzdy vyplácí v hotovosti a načerno, omezuje to také nepoctivou konkurenci firem

Ceny se od roku 2007 zvýšily o více než deset procent, vzrostla také průměrná mzda. V letošním roce ceny prudce rostou, týká se to zejména potravin. Očekává se inflace ve výši 3,5 procenta. Vláda chystá od roku 2013 další zdražování elektřiny, plynu, tepla, jízdného i potravin. Nečasova vláda tak vědomě dostává lidi, pracující za nejnižší mzdy, do stále větších sociálních problémů.

ČSSD proto důrazně žádá vládu P. Nečase, aby přestala se svou asociální politikou, kterou trvale poškozuje zaměstnance, a minimální mzdu začala od července 2012 zvyšovat.

Soutěže na prodej regionálních tratí, tak jak je prosazuje ministerstvo dopravy, považuje ČSSD za ekonomicky nevýhodné.

„Na jedné straně ministerstvo argumentuje nulovým dopravním potenciálem těchto tratí a nutností jejich prodeje, na druhé hodlá budoucí vlastníky dotovat. Ekonomická výhodnost tohoto kroku mi v tomto případě uniká,“ říká stínový ministr dopravy a hejtman Plzeňského kraje Milan Chovanec.

Udivuje i profesionální nedokonalost celého návrhu, který například vůbec nepočítá s možným pronájmem tratí ani s variantou koncese. Sociální demokracie je přesvědčena, že se tak ukazuje nekoncepčnost vládních rozhodnutí, které jsou připravovaná na poslední chvíli a bez jakékoli komunikace a shody s odbornou veřejností. K vypsání soutěží má navíc dojít jen několik týdnů poté, co tyto tratě slíbilo ministerstvo bezúplatně převést do majetku přilehlých obcí.

Podle Chovance jsme svědky PR ze strany ministerstva dopravy a SŽDC, které má navodit vizi, že jediným způsobem, jak lokálky zachránit, je prodej do soukromých rukou. „Doporučuji podrobnou dokumentaci tratí před případným prodejem. Jen tak budeme moci porovnat, co údajní zachránci s tratí obratem udělají. Obava, že by mohli koleje vytrhat, zpeněžit a následně zkrachovat je více než reálná. Likvidace pražců a staveb by tak zůstala opět na veřejných rozpočtech,“ tvrdí Chovanec.

Podle stínového ministra je zřetelné, že okruh zájemců o reálné provozování tratí bude malý nebo se bude limitně blížit nule. „Nevím o mnoha lidech, kteří by koupili kilometr tratě například za 1,5 milionu korun a následně by na ní provozovali ztrátovou dopravu,“ říká Chovanec. Rozhodnutí ministerstva je tak podle něho pouhým zastíracím manévrem, který míří k faktickému zrušení těchto železnic.

ČSSD vnímá jako paradoxní, že zcela chybí podrobná analýza, kolik stojí údržba konkrétních tratí. Právě vysoké náklady na údržbu jsou přitom hlavním argumentem SŽDC pro jejich budoucí privatizaci. „Vzhledem k chystanému omezování prostředků, z kterých kraje financují regionální vlaky, existuje obava, že dojde k rušení dalších takzvaně neefektivních tratí. To by v konečném důsledku znamenalo výrazné omezení veřejné dopravy na mnoha místech republiky,“ doplňuje Chovanec.

V únorovém šetření zjišťovalo CVVM názory na politický systém v ČR. Položené otázky se týkaly spokojenosti s fungováním demokracie a dalších témat.Na dotázy odpovídalo 1054 respondentů. Vysvědčení pro vládu P. Nečase – 53% lidí je nespokojeno s fungováním české demokracie!

Jak ukazuje graf 1, s fungováním demokracie jsou spokojeny přibližně dvě pětiny populace (43 %), více jak polovina populace naopak vyjadřuje nespokojenost (53 %), podíl lidí bez názoru se pohybuje kolem 4 %. Z tabulky 1 vyplývá, že ve srovnání s rokem 2011 došlo k celkovému poklesu spokojenosti s fungováním demokracie o 8 procentních bodů (51 % vs. 43 %). Na druhou stranu jsou ale letošní celkové hodnoty identické s hodnotami z roku 2010. Nelze tedy hovořit o klesajícím trendu spokojenosti. Z dlouhodobého hlediska podíl spokojených a nespokojených s fungováním demokracie kolísá kolem rozdělení „půl na půl“, aktuálně s určitým vychýlením směrem k nespokojenosti.

Graf 1: Spokojenost s fungováním demokracie v ČR

Zdroj: Celý průzkum je k dispozici na webu CVVM.

Vyzývám ministra zemědělství Petra Bendla, aby po více než týdnu trvání „solné“ aféry v Polsku začal konat a vyžádal si od polské strany seznam výrobců, používajících rakovinotvornou posypovou sůl a okamžitě zakázal prodej jejich výrobků a surovin v České republice na nezbytně nutnou dobu.

Současně by měly státní instituce sledující kvalitu a bezpečnost potravin okamžitě zvýšit kontrolu potravin dovážených z Polské republiky. V případě, že polská strana nedá k dispozici seznam výrobců používajících rakovinotvornou posypovou sůl, pak je nutné, aby byl zakázán dovoz všech potravin z Polska na nezbytně nutnou dobu. Riziko pro spotřebitele je příliš vysoké. Nákupům polských surovin by se měli vyhnout i čeští zpracovatelé. Tyto potraviny jsou podle všech dostupných informací zdravotně závadné a jejich užívání může způsobit konzumentům rakovinu.

Používání posypové soli není pouze problémem polských výrobců potravin, ale také českých konzumentů. Rakovinotvorná posypová sůl byla dle informací z polských médií používána v širokém spektru podniků od mlékáren přes výrobce pečiva až po masokombináty. Bohužel, polské potraviny jsou právě z těchto důvodů levnější než české.

Vláda bohužel buď svou nečinností, jako v tomto případě, nebo naopak zvyšováním DPH, a tím i cen potravin, snižuje kvalitu potravin prodávaných v České republice. Kvalitní potraviny prodávané českými výrobci pak nemají šanci a český trh zaplavily nekvalitní potraviny ze zahraničí. Ministr zemědělství by měl začít tuto situaci řešit, protože ohrožuje zdraví občanů České republiky.

Michal Hašek
Statutární místopředseda ČSSD a stínový ministr zemědělství

Zdálo by se, že tím postavil na hlavu veškerá svá dosavadní vyjádření a odchýlil se od vládního programového prohlášení. Jenže ono to tak úplně není. Chystá se totiž navrhnout vládě, aby studenti místo školného platili každý semestr zhruba dvoutisícové zápisné.

Svým záměrem opustit školné by všechny studenty, a zejména jejich rodiče, potěšil, pokud by jim tedy dokázal vysvětlit ten ohromný rozdíl, že místo školného budou platit zápisné. Obávám se, že se mu to nepovede. Za studium by se podle ministra mělo platit tak jako tak a je úplně jedno, zda tomu pan Dobeš bude říkat zápisné, anebo školné. Pokud nějakou záležitost překřtíme a tím ji zjemníme, ještě neznamená, že jde v důsledku o něco jiného.

O nekoncepčnosti současného vedení ministerstva školství už toho bylo napsáno mnoho. Stačí jen zmínit jeho snahu likvidovat malotřídky a zejména pýchu českého školství, tedy speciální školy. O koncepci a odborné erudici pana ministra svědčí i jeho prohlášení, že navrhne vládě, aby si studenti platili za delší studium. Je smutné, že ve své funkci zřejmě dosud nepostřehnul, že toto opatření už dávno zavedené je. Těžko to komentovat...

Ačkoliv nás pan ministr ubezpečuje, že jeho počínání ve funkci je ryze koncepční, v tom chaosu navzájem si protiřečících prohlášení je nějakou koncepci těžké vystopovat. Tedy abych panu ministrovi nekřivdila, jeden koncepční záměr lze pozorovat poměrně jasně. Vytáhnout z kapes lidí, kteří mají zájem se vzdělávat, nějaké peníze v podobě školného, aktuálně překřtěného na zápisné. Nemohu si pomoci, ale vybírání peněz mi jako koncepce českého školství přijde tedy hodně málo.

Jana Vaňhová
Hejtmanka Ústeckého kraje

ČSSD respektuje výsledek prezidentských voleb v Rusku. Jejich průběh ovšem nepokládáme za úplně férový, protože jsou vážná podezření z vyřazení některých prezidentských kandidátů z volebních listin. Velmi znepokojující jsou zároveň zprávy o tom, že nebyl umožněn všem kandidátům rovný přístup do médií.

Volby prokázaly vznik opravdové neformální opozice, která je podmínkou demokratických poměrů. Navzdory prvním silným povolebním vyjádřením vítěze voleb bude muset staronový prezident Vladimír Putin vzít opozici ve svém budoucím období daleko vážněji. Věříme, že průběh voleb bude pro Putina výzvou k posílení demokracie a k politické modernizaci země.

Pro ČR je Rusko významným partnerem, přejeme si proto z naší strany korektní a rovný dialog s otevřenou podporou dalšího demokratického vývoje v této zemi. V Rusku dnes úspěšně působí řada českých firem a je pro nás tedy velmi důležité přibližování Ruska západním standardům.

Silná a jednotná evropská politika vůči Rusku je zároveň nejefektivnější způsob, jak napomoci pozitivnímu vývoji a demokratizaci země.

Lubomír Zaorálek, místopředseda ČSSD a Poslanecké sněmovny P ČR

 

Prohlášení místopředsedkyně ČSSD a odborné mluvčí stínové vlády pro boj s korupcí k výroků premiéra Petra Nečase uveřejněných v Lidových novinách dne 3.3.2012

Premiér Petr Nečas je s justicí, kterou pomáhal léta násilnit, nyní v úzkých a tak podle osvědčeného receptu hledá vnitřního nepřítele, na kterého by výsledný stav svedl. Tímto nepřítelem jsem obligátně já, spolu s bývalými komunistickými prokurátory, v čele s profesorem Fenykem. Údajně jsme zpolitizovali státní zastupitelství a kořeny zla je třeba hledat u nás, přesto, že více jak 6 let nepůsobím v soustavě státního zastupitelství a stejně tak i prof. Fenyk, který z něho sám odešel a v mezidobí se stal váženým pedagogem a světově uznávaným odborníkem na veřejnou žalobu.

Pan Nečas tak přebírá agresivní rétoriku svého předchůdce Mirka Topolánka, který v boji s vnitřním nepřítelem zašel dokonce dál a neváhal z oponentů uměle vyrábět podrývače samotných základů demokracie v ČR se všemi dalšími následnými dopady na ně.

Premiér Nečas ovšem při této kritice záměrně zapomíná na ty komunistické prokurátory, dosud sloužící na VSZ Praha, v čele s JUDr. Grygárkem, kteří jsou dnes význačnými pomocníky pana Rampuly. JUDr. Grygárek se krom členství v KSČ proslavil i aktivním asistováním u nezákonných akcí STB, jakou bylo vyvážení demonstrantů z protestních akcí v roce 1989 za Prahu. Také zapomíná na stále aktivně sloužící prokurátory z VSZ Praha, kteří dokonce v barvách zvláštního odboru bývalé GP ČR horlivě bojovali s tzv. s vnitřním nepřítelem a psali o tom pikantní záznamy, jež se dodnes dochovaly. Tito komunističtí prokurátoři, kteří se skutečně dopouštěli nezákonných akcí za totality a nebyli jen pouhými řadovými členy KSČ, mu v řadách státního zastupitelství naopak vůbec nevadí a ty tudíž nezmiňuje. Asi proto, že takovíto komunističtí jedinci, kteří neměli být nikdy transformováni do státního zastupitelství, ale pod taktovkou exministra z ODS Jiřího Nováka se tak přesto stalo, dnes vděčně slouží právě ODS a pomáhají ji budovat pokřivený systém „před zákonem jsme si rovní, někdo však je rovnější“, který tak vyhovuje ODS a jejím náhle zbohatlým patronům.

Pokud jde o kauzu MUS, pak by si měl premiér Nečas opatřit lepší informace od svých podřízených. Stále dokola se na mne pokouší svalit vinu a nemá základní vědomosti o skutečném vývoji této kauzy. Kauza se narodila ještě za mého předchůdce a to po trestním oznámení pana Češky z Fondu národního majetku. K trestné činnosti fakticky došlo za ministrování zástupců ODS v úřednické vládě Tošovského, tehdy se divoce privatizovalo. Já přebírala v pořadí druhé trestní oznámení od ministra financí ing. Pavla Mertlíka. Kauza proto zažila do dnešního dne celkem 4 nejvyšší státní zástupce, ale vina na neúspěchu je premiérem podsouvána pouze mně. Kauza byla fakticky dozorována na OSZ v Mostě a NSZ o meritu věci nikdy nerozhodovalo a rozhodovat ani podle platného zákona o státním zastupitelství nemohlo. Neurčovalo tudíž jaké důkazy bude, či nebude třeba doplnit a už vůbec nerozhodovalo o zastavení věci, jak je účelově a nepravdivě prezentováno ze strany premiéra. NSZ řešilo toliko kompetenční spor jako nadřízený orgán, mezi VSZ Praha a OSZ Most, kde bude kauza dozorována. Jelikož již tehdy nebyla ničím doložena způsobená škoda nad 50 milionů Kč, jež byla nutná dle příslušné vyhlášky MS pro převzetí dozoru VSZ Praha, opět byla předána na OSZ Most, kde tehdy působil ve vedoucí funkci JUDr. Křivanec, který také nese za výsledky dalšího dozoru plnou odpovědnost. JUDr. Křivanec byl později naopak paní Veseckou dosazen na místo KSZ v Ústí nad Labem, odkud musel nakonec odejít po vyhraném sporu předchozího vypuzeného KSZ JUDr. Jakovce.

Spor mezi státními zástupci dnes není výsledkem někdejšího působení Marie Benešové v této soustavě, ale výsledkem brutálního přístupu pravicových vlád pod vedením ODS k tomuto justičnímu orgánu, který se pravice pokouší přebudovat z objektivního a nestranného orgánu na svoji služku, jež bude ochotně plnit přání politiků na konkrétní zakázky koho trestně stíhat a koho naopak ušetřit. Co nám pak bude platný byť nezávislý soud, když se k němu kauzy ani nedostanou a budou účelově zametány právě u státního zastupitelství! Pane premiére, za mne se nebouřili státní zástupci proti vedení a nepsali ani žádné petice. Dozor se vykonával podle zákona a kauzy se neodkláněly před podáním obžaloby do vybraných českých destinací. Stíhali se všichni bez rozdílu, včetně ministrů vládnoucí strany. O vině a trestu pak rozhodoval nezávislý soud. Tak totiž v demokratickém světě funguje a má fungovat veřejná žaloba.

Vámi budovaný a zdeformovaný systém, pane premiére Nečasi, mající naopak ochránit před trestním postihem vlivné a bohaté, naprosto odporuje demokratickým zásadám a je potřeba jej proto důsledně odmítnout. Většina slušných státních zástupců to pochopila a snaží se proti Vámi ordinovanému pojetí jejich náplně práce postavit. A těch co pochopili denně přibývá pane premiére. Je to totiž už moc vidět, jakou pohromu jste po sobě po 6 letech působení zanechali v justiční sféře a ta skutečná pravda vyvěrá na povrch mnoha prasklinami, které již neutmelujete!

Marie Benešová
Místopředsedkyně ČSSD a mluvčí stínové vlády pro boj s korupcí